Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
1. října 2004

jak sme s deinem kupovali boty

to bylo minulej tejden při mojem druhým pokusu dojít na zápis. lilo jako z konve a já neměla deštník


vylezla sem z metra na můstku a koukala bezradně, na kterou stranu že to mám jít. za to léto sem to uplně zapomněla :-o. znám prahu jen podle obchodů s oblečenim :)
ale tak ne no..tak hrozný to neni...za ty roky, co tu studuju už sem toho přecejen poznala víc, ale tentokrát sem vážně byla zmatená a nemohla sem se rychle zorientovat. navíc začalo hustě pršet a to bez deštníku není zrovna slastnej zážitek. vybrala sem rychle směr, kterým pudu a vyšlápla sem. věděla sem, že cíl najdu tak jako tak, akorát tim špatným směrem je to asi tak 10x delší :)

nakonec sem nedošla.
lilo tak, že sem se nemohla pořádně ani koukat na cestu a radši sem zaplula do obchodu, co byl zrovna po ruce.
byl to vágoš, můj oblíbený ač nelevný. a náhoda tomu chtěla, že měli zrovna x% slevy. tak když už sem tam byla, koukám po botách.

no né...vidim super truper boty, přesně takový, co sem si představovala.
"mohla byste mi tyhle ukázat v jednačtyřicítce?" netroufnu si říct o svojí normální velikost, protože to na mě prodavačky většinou jen vyvalí oči.
za chvíli mi botky přinese a já do nich chci jemně vsunout svou ladnou nožku. no nejde to. ale člověk se nemá vzdávat bez boje a tak si jen na sedačce poposednu trochu zády k prodavačkám, aby na mě nebylo tolik vidět. ale když se s botama a obouvátkem peru už trapně dlouho a mám pocit, že za zády slyšim vyprsknutí, vzdávám snahu.
"a dvaačtyřícítku byste neměla?" zeptám se opatrně
slečna oznámí že se podívá, a já si oddechuju, že aspoň nevalí oči jako to na mě vždycky zkoušej u bati.
světe div se, ale měli i 42, do kterejch vpluju bez problémů. obdivuju se u zrcadla a houpu se v botách sem a tam když slyšim

"pane...to s těma botama nedělejte...to se vám na noze stejně nikdy nepovede"
"ale tak to já sem jak kaprfíld. já mám uzel každou chvíli"

otočim se po hlase a vidim dvoumetrovýho hezouna jak láme botu v rukách na všechny strany a všelijak jí překrucuje.
prodavačky ho sledovaly dost s nedůvěrou.

"jé ahoj :) co tu děláááš?" poznám v něm rychle deina
"čau čau :) nakupuju co ty?"
"osychám"
"tak já bych si ty boty vzal" oznámí směrem k prodavačkám
"a zajdem ty na čaj já na kafe" ozámí směrem ke mně.
":) prima"

beru si tašku na rameno, počkám až zaplatí a skoro ruku v ruce vycházíme z obchodu.

"moment slečno..." volá za mnou jedna z prodavaček
"co ty boty?"

džísys....zapomněla sem, že mám na sobě ty jejich boty :-o
začínám rudnout
"promiňte......"

nestačim ani dopovědět nějakou kostrbatou omluvu když...
"nojo zlato...tak nám to nevyšlo. holt budeš muset ty boty zaplatit" prohodí ke mně dein s kamennou tváří a dost nahlas na to, aby to obě slečny slyšely.
rudnu ještě víc
"já bych si je vzala..." topím se v rozpacích. nicméně koupit sem si je chtěla fakt...jen ta radost z potkání dávného přítele nějak zatemnila můj namoklý mozek.

takže trapas, přezouvání, placení kartou ze speciální edice karlovy univerzity...nojo..halt blbá chudá studentka, co si zkouší nějaký triky

ještě pořád rudá vypadnu z krámu s igelitkou s botama v ruce a je mi jasný, že tady už nikdy nakupovat nebudu.
dein mě dohoní až po několika metrech celej vysmátej
"kam se poděl tvůj smysl pro humor? uvolni se trochu :)"

zboxovala sem ho u jeho kafe a mojeho čaje :)

Komentáře

Jojo, když mi řikali, že ČS bude vydávat karty s logem Univerzity, zboxoval jsem prozměnu já kvestora. :-)
jj...je to k prdu. že já blbá se nechala přemluvit, abych si kartu visa nevim co vyměnila za tuhle UK maestro :/. od tý doby co jí mám skoro neplatim kartou. musim totiž ťukat pin na tý jejich spešl mašince a od toho mě silně odrazuje můj první zážitek s touhle kartou....hm...popíšu ve zvláštním zápisku :)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz