Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
10. července 2008

V úterý večer jsme si s kolegama vyrazili do Ambiente Brasileiro. Oni na sushi, já na salátky a tak. Bylo to prima, ale musim vám říct, že bych nikdy nechtěla slavit v Ambiente narozeniny. Dělá to totiž kde kdo.

Za večer, co jsme tam byli my, oslav proběhla 5x!!! A to jsme tam prosím byli od šesti do jedenácti.
Děs.
Když šel průvod obsluhy s prskajícím dortíkem a balónkem poprvý, zvědavě jsme pokukovali a řikali si, jaký je to hezký. Když šli podruhý, řikali jsme si jééé... to je náhodička...
Když šli potřetí, už jsme se po sobě rozpačitě koukali, a počtvrtý... tak to byl trapas.
A to jsme ještě netušili, že toho pátýho oslavence půjdou nadvakrát, protože při prvním pokusu byl pán zrovna na záchodě...

Při té příležitosti jsem se ovšem prokecla, že jsem měla v sobotu narozeniny. Naprosto bezelstně jsem prohodila, že mě chtěl do Brasileira vzít v sobotu =M=, ale když vidím, jak ty oslavy probíhaj, díky bohu, že jsme tam nešli.

Tahle zmínka neproběhla bez odezvy. Přestože jsem skutečně nic nečekala a hlavně ani nechtěla, slyšela jsem včera asi v půl třetí za dveřma: "pssssss! Tři, čtyř... Happy birthday to youuuuu..." a tak dále.

No málem mě omejvali. Ale dort s pěti svíčkama a marcipánovou pětadvacítkou mě samozřejmě moc potěšil, stejně jako hora chlebíčků, ze který jsem notně ujedla.
Achjo.

Jsou hodný. Kurvaštelung, to mě ale mrzí, že jeden z mých nejmilejších kolegů odchází.
Achjo podruhý.


A pak jsem chtěla jít brzo z práce, ale vyrazila jsem s Bobkem Andreou na kafe a vrátit nějaký oblečení a doplňky z focení a domů jsem dorazila v půl sedmý. Pech.
Nechtělo se mi bejt samotný, tak volám Kocourkovi, kdy přijde a on že je s browserem na Florenci a prej že za hodinu a prej chce jíst venku.
Tak dneska od rána přemejšlim, kde je moje nejmilejší kolegyně, a ona jela za mě na biofarmu, ze který jsem se já vymluvila, takže jsem to včera psala bibi, jakože můžem dneska někam jít a ona řikala, že škoda, že nemůžeme už dneska — to jako včera, chápete, a tak já jsem si řekla, že vlastně klidně můžem, protože než dorazí Kocour na večeři, my si dáme aspoň kafe a proberem, co je novýho.

A tak jsme šly a šly, až jsme došly do Café de Paris, kam choděj nejen Francouzi, ale hlavně místní lidi, tim myslim místní z Malý Strany. A pak taky ty, který to náhodou našli, nebo ty, kterejm to někdo náhodou ukázal a to jsem třeba já.
Mně to totiž ukázal Kocourek, když tam slavil narozeniny jeho exšéf a ten je místní, protože bydlí odtamtud asi 20 metrů.

Byla jsem tam všehovšudy párkrát a toho blonďatýho číšníka jsem navíc viděla jednou jedinkrát. Přesto se ke mně choval velmi familiérně a to nemyslim ve špatným slova smyslu. Připadala jsem si chvílema jako VIP host, ale když se mě už počtvrtý přišli zeptat, jestli mi to sku-teč-ně chutná, tak to už jsem fakt nechápala, proč to dělaj.

Pak za námi dorazili =M= a browser. A modří vědí, že bibi s browserem bydleli v našem andělským bytě než se spolu rozvedli, jak včera browser řikal. Od tý doby spolu střídavě mluvěj a nemluvěj, ale včera spolu zrovna mluvili, takže to byl fajn večer.

A jak to dopadlo?
Dorazili jsme domů v půl dvanáctý a do půl druhý jsme hledali, jestli nemáme nějaký klíště nebo co, takže jsem do práce zase nic neudělala, přestože jsem o tom při odchodu ve čtyři odpoledne byla fakt přesvědčená.



Uf... tak takhle dlouhej zápisek a takovymhle vagabund stylem jsem nenapala dobře tři roky :). Doufám, že kdo dočetl až sem, si to řádně užil ;).

Komentáře

trochu mi to pripomina \"Bylo nas pet\" :) (ten styl psani)
mne se to libi, je to takovy prirozeny :)
právěě. psala jsem ten zápisek a najednou jsem si připadala, jako při práci na dalším článku. tak jsem to smázla a začla znova. a šlo to kupodivu mnohem líp.
Tos měla říct, že hledáme klíště. Rozsvítil bych. :-)
:-D
to v té restauraci s těma oslavama muselo bejt dost komický teda =D

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz