Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
3. října 2004

dneska sem se rozněžnila

o panu podnikateli, o překonávání a o......nene...o tom ne


včera mi pan podnikatel plný nadšení oznámil, že dneska nebude pracovat a my si uděláme hezkej den
jeho enthusiasmus, se kterým mi to sděloval, mě natolik zaskočil, že sem se ani nevzmohla na slovo
"máš radost?"
"jasně, že mám"
a já sem jí i měla. přecijen když ste s někým už fakt docela dlouho a vlastně i kdyby jen krátko, tak vás potěší, že si na vás udělá v neděli čas a to obzvlášť, když víte, že je to příšernej workoholik a na prvním místě má práci, práci, práci.
ach jo

a pan podnikatel se vážně snažil udělat mi ten den hezkej. u chlapů je náhlá změna v chování vždycky podezřelá, takže pořád čekám, kdy se co vynoří.
zašli sme si na oběd do mojeho oblíbenýho podniku a dokonce se natolik překonal, že po pár blažených chvilkách u něj v trucovně sme šli na squash.
pan podnikatel je zarytý odpůrce příliš běhavých sportů, takže squashem mě opravdu potěšil, protože mi došlo, že se opravdu překonává.
a to ještě pořád nebyl všem překvapením konec.

"firma krachuje?" zeptala sem se, když mi v autě oznámil, že pojedeme na výlet.
"ne, proč?" usmál se na mě.
"no že se mnou trávíš fakt celej den. překonáváš se :)" usmála sem se na něj.
"mám tě rád a chci, abys to věděla"
nadechoval se ještě asi k delšímu proslovu, ale pak to vzdal a jen přemístil svojí ruku z řadící páky na moje stehno.
a já sem neodpověděla.
sem totiž chladná jako psí čumák :(
ale ta věta ve mně zní furt a.....krásně hřeje.

Komentáře

hmm... taky by mě to krásně hřálo...

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz