Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
3. října 2004

jak mě vidí muži

aneb život se se mnou nemazlí :)

ív tvrdí, že sem sodomistka. protože to slovo má pro spoustu lidí spoustu významů, vysvětlim radši o co tu de, aby nedošlo k mýlkám.
začla sem s tim vlastně já, když už sem nebylo schopná počítat íviny protějšky a tak sem na oznámení o každým novým chlapovi reagovala už jen slovy: sodoma gomora
pak ale jednou došlo na lámání chleba. no bylo to jednou o vánocích, kdy sem se z melancholie trochu zvrhla a ív začala počítat a vyšlo jí, že sem na tom ještě hůř než ona:
"a pak kdo je znás sodomista"
a už mi o zůstalo.

je to jen takový popichování, ale přece jenom, jak už sem někde psala, i já mám svědomí a tak, možná z potřeby vymazat někde svoje hříchy, sem začala jezdit na letní tábory s prťatama.
jezdíme pokaždý na to samý místo a na onom místě je jeden pan správce a ten pan správce je pěknej úchylák a říkejme mu třeba ferda. moje babička (a jak sem zjistila, tak nejen ona) ho moc dobře zná a proto mě už předem varovala, že...
"je to pěknej prasák, jane, dej si na něj pozor a hlavně s nim nikdy nepij alkohol"

babičce sem se zasmála. přecijen...od tý doby, co byla ona mladá (a ferda taky) uplynuly už roky. ba co roky...desetiletí.
ale po prvním setkání s ferdou mi došlo, že jemu to na "šarmu" nic neubralo.
za mlada to moh bejt fešák, ale teď...postarší vrásčitej, k šedesátce krok. je pravda, že starší muži mě přitahují, ale....ferda je ferda.

už po prvním rozhovoru s nim sem pochopila, že následovat babičinu radu nebude jednoduchý.
"co děláte večer, děvčata?" oslovil nás familierně hned po příjezdu
my se po sobě rozpačitě podívaly a ferda pokračoval
"no že byste jako ke mně mohly zaskočit.....na pívečko a tak...to my tu se soudružkama učitelkama takhle dycinky popíjíme" zamrkal na nás spiklenecky
"ale my se tu musíme starat o děti pane správce" snažila sem se
"a pak...je první večer. budeme mít spoustu práce..."
"hehehe" zasmál se bodře
"šak taky nebude poslední že jo slečínko....a děti usnou a dospělí pošpášujou"
my se po sobě jen bezradně podívaly a ferda, prasák stará, nám začal koukat po výstřizích a mlsně se olizoval.

když nás bylo po hromadě víc, nebály sme se ferdy nic. ale jednou sem byla nějak indisponovaná a zatimco ostatní šli s dětma kamsi cosi hrát, já zůstala ve vedoucovské chatičce a dopočítávala body družstev apod. vevnitř byla zima a tak sem vylezla ven, dokonce sem se odvážila vzít si plavky a při práci se opalovat.
kde se vzal, tu se vzal ferda.
opřel se o zábradlíčko chatičky a zálibně mě pozoroval.
"teda slečno jane...vy ste učiněnej anděl"
"???" jaks na tohle přišel ferdo
"jak ste na to přišel pane správce? :)" usměju se na něj, což ho povzbudí a de si lehnout ke mně na deku.
"víte...vy mně strašně připomínáte jednu soudružku, co sem kdysi vod vás jezdila"
"aha"
snažim se nepůsobit nijak zaujetě a soustředěně počítám bodíky.
"víte...vona měla nádherný vlasy zrovna jako vy a taky..."
posadil se na dece a rukama nad hrudníkem naznačil
"...krásný prsa...ale to byly prsa..." zasnil se na chvíli a pak začal vyprávět

"to bylo takhle jednou na jaře, když sem soudružka učitelka zase přijela. a já musel vyprázdnit žumpu. nějak se to tam šprajcovalo a tak sem tam musel vlízt. to víte...beze mě se tu nic nehne.
no nějak sem tam blbě šláp. já vám prostě spad do těch hoven a sraček...."
"?"
"na mou duši sem myslel, že se v tom utopim. ale pak se nade mnou zjevil anděl a vytáhnul mě ven a přitisk si mě na prsa. na ty velký kozy, chápete?"
"chápu"
je to chlívák
"no a tuhle soudružku vy mi strašně připomínáte"
"a máte tentokrát vybranu žumpu?"



jiná příhoda se mi stala jiný léto, když sme s holkama vyrazily na dámskou jízdu na chatu do jižních čech. jediná možnost kulturního vyžití tam bylo stravovací zařízení miliontý cenový. ale my byly schopný přežít cokoli a rebarbora se nám chtěla pochlubit místním vesnickým pepíkem, kterej jí bezmezně miluje.

i dorazily sme do hospy a pokukovaly po tamním osazenstvu. kromě pepíka, tam bylo pár už dlouho dospělejch chlapů a dědek, kterej asi patřil k inventáři.
holky si daly pivo a já, protože pivo nepiju sem investovala do oblíbené vodky jelzin.
netrvalo dlouho a místní chasníci se k nám začali mít. pepík obletoval rebarboru, která se s ním posléze kamsi vytratila a nás nechala zvěři napospas. prima na tom bylo, že chasníci nás zřejmě vítali jako fajn rozptýlení od svojich kredenciozních manželek pracujících v místním jzd a předháněli se, kdo kterou víc pobaví.
mě bavil dědek.
nevim, čim to je, že ať sem kde sem, vždycky se na mě nalepí to nejdivnější individuum. ale ukázalo se, že dědek je fajn, dokonce nedal jinak, než ze za mě všechnu vodku zaplatí a neustále mi poroučel další a další panáky. nevim v co doufal, ale asi chudák nevěděl, že já se neopiju kdyby nevim co. když už nezvládnul mnou vypitý panáky počítat a žasnul nad mojí svěžestí pronesl onu fatální větu:
"jane, to je ženská jako bejk!"
a že jí tam teda slyšeli všichni a že mi to holky furt připomínaj a že to neslyšim zrovna ráda, to už netřeba dodávat.

a pak se v tom vyznejte. pro jednoho anděl, pro druhýho bejk.
wolim byc anielom :)

Komentáře

To jako znamená že radši vytahovat chlapa z žumpy než pít vodku?
PS: Ať to tomu podnikateli vydrží, přeju.
bože nene :))
to jako že radši andělem než bejkem ale bez jakýchkoli předchozích souvislostí

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz