Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
4. října 2004

o pocitech, o vstávání, o rozjímání

u mě nezvykle hluboká sebereflexe

dneska ráno v osm hodin sem měla pronikavý pocit, že na mě někdo usilovně myslí a to tak usilovně, že mě to vzbudilo a už sem neusla.
ať to byl, kdo byl, mockrát mu děkuju, protože dneska je poslední můj prázdninovej den = poslední možnost se vyspat.
a protože je poslední (alespoň podle mojich posledních rozhodnutí, ale možná se změní, protože mám zejtra hned 2 hodiny ekonomie :-o a před chvílí sem se objednala ke kadeřnici) tak sem v těch osum vstala, umyla se, oblíkla, napila čaje a vypla mobil.
no nevypla...vybil se. ale nedala sem ho nabít :)
došla sem nakoupit, ať má rodinka co jíst a koukla na rozvrh pártyklubu. akorát sem stíhala hodinu step aerobiku a tak sem se na ní v rámci odtučňovacího programu vydala.
je fakt, že když člověk nic moc nedělá, za chvíli ho to odrovná, zvlášť, když blbec nesnídal. ale muzika byla fajn a já sem si pořád opakovala, že to dělám pro sebe, až sem překonala krizi a nádherně se zpotila a po půl hodině už bylo po problémech.
když sem dorazila domů, bobša ještě pořád spala. neni nad to, když má pán línějšího psa, než je on sám.
vytáhla sem jí z postele a šlo se venčit. a venku bylo tak hezky, že sme si udělaly procházku na místní kopec a v rámci odtučňovacího programu sme vyrazily po tamních schodech.
bobša už dva dny nebere srdeční prášky a tak sem měla strach, jestli jí nebude šoufl, ale vyběhla to jak zamlada a dokonce si chtěla hrát s klacíkem, což potěšilo mojí chladnou duši. a tak sem s ní blbla jako před jejíma a mýma lety a najednou sem si tak přála, aby se zastavil čas...
co sem na škole, strašně to letí. dodneška si pamatuju, jak sem byla rozčarovaná, když mě po mojí oslnivé gymnaziální kariéře nikam nepřijali a jak sem plakala štěstím, když mi přišla kladná odvolací odpověď z UK, jak sem slibovala hory doly a představovala si, co ze mě jednou všechno bude.
jenže čím sem starší, tím víc přicházím o iluze. vidim, že postrádám zodpovědnost a ztrácím ambice. a dokonce i maminka mi řekla "zamysli se nad sebou"
:(
taky sem byla u kartářky. sem možná trdlo, ale já na tyhle ptákoviny věřim. řekla mi zajímavý věci a protože mám dneska flákací a nicnedělací den, možná o tom sepíšu další blábol. teď se du nad sebou zamýšlet, protože sem si navodila melancholickou až smutnou náladu

Komentáře

Roztrhnu tě jak hada! Psát mi o prázdninách, když jsem dneska jel poprvé ráno do práce?! Si padlá?
:(
Zrovna je takovej hezkej den. :-)
ber to tak, že zejtra už na tom budem stejně a nezáviď :P
(sice budu furt radši sedět na svým místě na hodinách ekonomií, historií a inetgrací než na tvojem místě pracovním, ale jako bych to neřekla :)
*integrací

začíná se mi vracet překlepová nemoc, ale věřim v inteligenci čtenářovu stejně tak, jako v jeho shovívavost

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz