Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
4. října 2004

těžký je život pracovníka telemarketingu

aneb jedna pracovní pro =m=

"a pamatuj si, že letos už na brigádu pudeš!"

tato fatální maminčina věta způsobila, že sem se nějakým příšerným omylem ocitla a brigádě v telemarketingové firmě.

když sem brigádu teprv hledala, hlavním kritériem bylo, abych dostala aspoň "slušný" peníze za "ne příliš mnoho" práce.
někde sem četla názory na telemarketing.
tvrdili, že je to super džob, člověk si tam chvilku posedí, pokecá s lidma, pobaví se a de domu.
všichni mi lhali!

můj první den byla sobota a o víkendech se makalo 10 hodin.
začínalo se v devět ráno a já tele naivní sem tam byla už na osmou, abych jako nebyla hned první den pozdě.
jako by si tam toho někdo všim...
vyfásla sem sluchátka a pc a hurá do toho.
úderem devátý začaly zvonit telefony a mně začala šichta
"dobrý den tady jane doe telemarketing prág, mohla bych prosím mluvit s panem novákem?"
"dobý den"
"dobrý den...můžu mluvit s panem novákem??"
"já se koukám na pohádku o pejskách a kocickách...."
aha....
"a můžeš mi dát tatínka?"
"když on tatínek.....ještě spí"
aha....
"tak ať se ti ta pohádka líbí..pa"
"naskledanou"

první den se volalo do prahy a bylo vidět, jak sou pražáci rozmazlený. buďto spali nebo ani nebyli doma, anžto si váleli šunky na chatách.

"dobrý den tady...blablabla....můžu mluvit s panem xxx?
"no dobrej slečno..u telefonu..co byste ráda?"
"my sme obchodním partnerem českého telecomu a nabízíme teď jeho nové a výhodnější tarify..."
"ahaaa...no podivejte...já mám teď to tele2"
"hmmm..."

"dobrý den...blablabla...můžu mluvit s..."
"nemůžete!"

"dobrý den tady...blablabla...můžu mluvit s panem zzz?"
"a co mu jako chcete?"
"my sme obchodním........."
"jo ahá.....jarouši....nějaká slečna ti volá"
"no prosim tady zzz"
"dobrý den pane zzz tady blablabla...."
"jo ahá....ale u nás doma se o takový věci stará manželka..já ani nevim, kolik my platíme.....miladoooo"
"prosim zzzová"
"ještě jednou dobrý den paní zzzová, tady pořád jane doe, váš manžel řikal, že prej tomu nerozumí, že mám mluvit s vámí, tak co myslíte...neměli byste zájem o nový tarif?"
po vysvětlení výhod a vybrání tarifu
"tak teď bych ale potřebovala slyšet souhlas pana manžela jakožto majitele telefonní linky"
"ježíši...von šel zatim na záchod, to bude na dlouho, počkejte.....jarouši.........počkejte jo?"
"samozřejmě"
po chvíli

"se všim souhlasim, se všim"
"počkejte...já vám to musim zopakovat pane zzz"
"marjá, tak to ale fofrem slečno..."
"blablabla"
"souhlasim"
"děkuju, příjemný zbytek dne, nashledanou"

přes den se to dalo přetrpět, ale večer...

"dobrý večer, tady blablabla......"
"a můžete mi říct, proč votravujete takhle večer?"
":("

"dobrý večer tady..........."
"prosimvás....dejte už s tim pokoj aspoň o víkendu"

"dobrý večer tady ........... můžu mluvit s panem kkk?"
"nemůžete"
"hmmmm..... a můžete mi říct proč?"
"protože už je půl roku po smrti"
":(((("

a tak se v mojí křehké dušičce vytvořil silnej blok, nicméně sem musela chodit trpět do práce den co den až do dne, kdy měl v praze koncert james brown. byl to pátek a děkuju bohu za tento den.
už pár dní se na mě vztahovalo pravidlo, že jak neudělám do 18,30 aspoň 2 objednávky, du domu. bohužel sem vždycky do 18,30 dvě objednávky měla a to i přes svojí vrozenou upřímnost, se kterou sem lidem změnu tarifu vymlouvala, pokud sem nebyla vážně přesvědčená, že jim prospěje (telefonáty se nahrávaly a kontrolvaly, takže ze mě museli mít na ústředí ohromnou radost) ale ten den přitvrdili.
v šest za mnou přišla vedoucí týmu a že je jí moc a moc líto, ale nemám dvě objednávky a tak bohužel budu muset jít.
"vážně? :)" nedařilo se mi tvářit se zkroušeně
"ano"
":)"
nakonec se ukázalo, že vzhledem k tomu, že nepatřím k nejschopnějším operátorům (jaké to překvapení) nemusim chodit ani příští tejden a nástup až v srpnu, kdy má bejt příznivější datábáze obětí.
díky ti bože
jela sem domu a byla sem tak zasněná a spokojená, že sem přejela zastávku, kde sem měla přestoupit na metro.
no co....na nějakou další dorazit musim...
dorazila sem až na kolbenku. chtěla sem hned zaplout do metra ale ouha....
všude samej policajt, u metra to nějak kouří a všichni lidi dou ven a nikdo dovnitř...
BOMBA!
to bylo první, co mě napadlo
protože sem dívka od přírody plachá, bála sem se zeptat uniformovaných mužů o co go a taky sem nechtěla vypadat jako zvědavá slepice.
postávala sem proto bezradně na tramvajovým ostrůvku až mi to nedalo a zeptala sem se tam jedný dobře vypadající dámy
"nevíte, co se to v tom metru stalo?"
"ono se stalo něco v metru?? :-o"
bože...dyť stojíme před nim...to to nevidí??
"no....já právě nevim...jen že tu všude stojej policajti a všichni dou ven a nikdo dovnitř..."
"aha...tak to já nevim, ale někde tu mám mít koncert nějakej zpěvák, tak to bude tim"
"ahaaaaa"

konečně dorazila tramvaj a já pak konečně dorazila na nádraží. vlak mi ujel a tak sem seděla na lavičce a přemejšlela o blbostech.
"slečno...neměla byste pár drobnejch?" otázal se mě bezdomovec z vedlejší lavičky
chvíli sem se rozmejšlela, protože sem se zařekla, že už nebudu útlocitná, protože povětšinou de jen o podvodníky ale....
"ale jo....moc peněz u sebe teda nemám, ale dám vám, co mám"
dostal 46,50, desetník pro štěstí, mojí sváču a zbytek čaje a já se dozvěděla, že sem anděl :) a že jede zejtra do nemocnice, protože se něčim strašně popálil a že je život kurva.

do práce už sem se nevrátila. v srpnu sem radši jela do švédska navštívit na zapřenou starého pána a i pak se našly lepší plány než otravovat lidi telefonem.

Komentáře

Na to se dá říct jen jedno: KRÁSNÉ!!!
jj...zadek mě tam po tom dřepění taky boblel krásně
-- Dobrý den, tady...
-- Můžu se vás zeptat, komu přesně voláte?
-- Panu inženýrovi...
-- Ten je dvanáct let mrtvej. Nashledanou.

x

-- Dobrý den, tady...
-- Slečno, my jsme spolu mluvili před pěti minutama a pan inženýr je za tu dobu jen o pět minut dýl mrtvej.
nj....zasmála bych se. bohužel i to se stávalo :D

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz