Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
4. října 2004

potkávací den

a potkala sem vašíka, toníka, modelku, rybáře a bobšu 3x+


odpůldne, když už sem myslela, že svůj poslední prázdninovej den zapíchnu u kompu, mi zavolala rebarbora, jestli se nechci jít zaprasit k nim na antuku a pokusit se při tom o trochu tenisu.
ne že by se mi chtělo neb je to k rebarboře lán světa, ale pak sem si uvědomila, že vlastně v rámci odtučňovacího programu....
sbalila sem bobšu, pár věcí na sebe a vyrazila na tu štreku.
první z potkaných byli vašík s toníkem, dávní to účastníci našeho LDT.
vašík se chtěl tvářit jako že mě nevidí (už je to přeci velký chlapec) ale toník, který ke mně pojal před rokem velkou důvěru
tö bylo když kluci měli na chatce zase bordel jako v tanku a nám už vytekly nervy a tak krom letečáku vyhráli za odměnu taky severskou trojkombinaci a toníkovi přitom prdla guma u trenýrek a chuděra byl navostro a kluci z chatky se mu pak smáli, že má žížalku, a já se ho zastávala a večer co večer ho utěšovala, že za pár let bude líp
se dal se mnou do hovoru a tak mě kluci chvilku doprovázeli a já si poslechla story o toníkově první erekci.
nj...důvěra dětí je bezmezná

a protože je to k rebarboře fakt lán světa, stačila sem potkat ještě modelku. šla zrovna z práce, kde je strašně moc důležitá a vlastně skoro uplně nejdůležitější, zvlášť teď, když otevíraj to nový oddělení, žejo. no a taky mi s gustem sdělila, že byla na obědě s panem podnikatelem :-o.
"doufám, že sis to užila"
"no to víš, hihihi, tobě to nemusim vyprávět žejo, hihihi"

k rebarboře je to fakt lán světa a tak potkávám ještě rybáře. projel kolem mě na kole nejdřív na jednu stranu, že sem ho ani nestihla pozdravit, a za chvíli už si to drandil na druhou stranu a zastavil se na mostě a asi na mě čekal. jenže čim sem byla blíž, tim divnější sem měla pocit, protože na tom minimostě měly sraz dvě maminky s milionem dětí.
a tak když rybář do dětského ryku zabručel "ahoj", vrhala sem se na bobšu, která se vrhala na dítě, který se na ní vrhalo s klacíkem s cílem vypíchnout jí oko. byla sem teda fakt zaneprázdněná, ale rybář si t asi vyložil jako totální nezájem o jeho osobu a tak moje ufuněné "ahoj" už neslyšel.

konečně sem dorazila k rebarboře.
"mám s sebou bobšu" halekám už od brány
ale než rebarbora stihne zahnat pávy, jeden si to míří rovnou k nám a bobša zmateně couvá. nj...obří ptáci jí holt vyváděj z míry. pak se ale přecijen pochlapí a tak sem si domů odnesla minipírko z pavího ocasu :).
tenis se nakonec nekonal, bo rebarbora nedokázala zabezpečit dostatečné zázemí a já se svojim antitalentem na cokoli, co se dělá rukama, sem jí nepomohla.
jednoduše: když už sme vyvlekly ven síť a zaneřádily jak jí tak sebe, nepodařilo se nám jí přidělat, takže sme pak vyčerpaný a špinavý vyplenily domácí minibar.
poslední dobou moc piju :/

cestou domů sem potkala filozofa, co vlastní bobšu v třikrát zvětšeným vydání, a protože se nám spolu vždycky krásně mlčelo, vydali sme se k domovu společně. bobši si hrály a my taky.
filozof euforicky naběhl do dětskýho parku, kde byly maminky i s dětičkama a nedal jinak, než že se musíme:
pohoupat, prolízt na prolejzkách a zatočit na kolokolo.
a asi pro to plenění s rebarborou sem nic nenamítala a zase jednou dělala ostudu.
park je lemovanej keříkama, ze kterejch sme pak s filozofem orvali takový ty kuličky bílýho ptačího zobu, co práskaj, když se na ně šlape. filozof na ně obětoval vlastní triko, tak sme měli zásobu dostatečnou a zbytek cesty sme metr co metr rozhodili hrst před sebe a předháněli se, kdo toho víc podupe.
po tom, co mi filozof dupnul na zbrusu novou vágusku, sem se radši přezula do zaantukovanejch botasek.

a snad proto, že mám dneska zamejšlecí den, sem se zamyslela a došlo mi, že tohle pubertální blbnutí mi strašně chybí a že pan podnikatel se mnou takhle nikdy blbnout nebude, a čim víc o tom přemejšlim, tim víc se ve mně začíná něco líhnout.

doma sem jukla na mobil, nehezky zareagovala na sms od pana podnikatele a šla se koukat na večerníčka.
dávali štaflika a špagetku




Komentáře

Vážně? Já měl sklenku se Štaflíkem. Nebo to byl Špagetka? Kde vlastně je? A talíř s Káťou od Škubánka. Teda, ona to nebyla skutečná Káťa, ale my v rodině spiklenecky dělali, že ano.

A víš co? :-) Podobně jako ty o panu podnikateli já smýšlel o těch zralých ženách, co mi vždycky popletou hlavu. Taky se mi v hlavě cosi líhne. Snad to nebude pukavec.
no štaflik je ten bílej a špagetka ten černej. já mám dodneška sklenici s křemílkem a vochomůrkou a pak hrnek na mlíko s motýlem emanuelem a makovou panenkou. ale mlíko nepiju, takže se do hrnku práší.

ad pp:
moje momentální nálada je taková, že to vypadá, že jeho dny sou sečteny. navíc mě požádal, abych zítra pohlídala jeho ratolest, což líhnutí ve mně ještě podpořilo, a to ne že bych ratolest neměla ráda.

chjo...to je zase den jak korálek. nemůžu spát a zejtra škola...začínám si zoufat :(
Zrovna jsem ti chtěl vynadat, že nespíš, když už ti prázdniny skončily. :-)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz