Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
7. října 2004

stará zranění z války se občas ozývají

aneb potřebujete barometr? buďte infantilní


mně se jedno takový ozvalo zrovna včera, když sem ťapkala od čertu k ďáblu v nerozešlápnutejch botách a pak sem navíc nějak blbě šlápla.

ani nevim, kolik mi to bylo, ale už sem byla holka poměrně velká, ale nerozumná, a snad i poněkud infantilní (toho ovšem mívám záchvaty dodnes a pan podnikatel mě v takových chvílích nazývá svojí malou holčičkou, nicméně...eliminovat by se to mělo, protože je mě to nehodno :)

no a tehdy sem vyrazila s bobšou na procházku. šly sme naší obvyklou trasou kolem dětskýho hřiště a co čert nechtěl — bylo tam prázdno...
kdyby tam byly maminky s ratolestma, tak bych se před ně ztrapňovat nešla. ale takhle....
šup na hřiště a šup na kolotoč zatočit se. protože sem holka velká a kolotoč je pro malý děti, měla sem problém s nohama (ten mám ostatně nejen na dětským kolotoči, ale i v tramvaji, kině, vlaku i v těch pitomejch novejch vagónech metra, protože se mi tam ty nohy prostě nevejdou)

problém sem vyřešila raz dva. prostě sem se roztočila a pak ty nohy zahákla kolem takový tý hlavní osový tyče, co je k zemi kolmá.
točit se jen tak mi připadalo fádní a tak sem to já tele zkoušela hezky se zaháknutejma nohama v záklonu.
bylo to prima. ovšem jen do doby, kdy se mi bota nějakým podivným způsobem zamotala do jakýhosi šroubu na oný tyči...

ježíš to byla taková bolest!

s tou zamotanou botou se mi kolem tyče obtáčela i noha a kotník to asi nějak nevydržel. než sem stačila ubrzdit kolotoč, noha to zle odnesla. hrdinsky sem zamáčkla slzy a protože mobtely v tý době snad ještě ani nebyly a já si tim pádem nemohla zavolat pomoc, vydala sem se na belhavou cestu k domovu (30min ostrou chůzí. šla sem to tehdy snad půl dne)
než sem se dobelhala, vypadal můj kotník jak postiženej elefantiázou. jenže jak sem se já blbka styděla vykládat, jak a co se mi to stalo, tak sem si jen zalezla do pokoje a řešila sem to samoléčbou. stalo se mi to akorát v pátek a přes víkend sem to v pohodě ututlala a během tejdne se to všechno tak nějak uklidnilo, že už sem se rozhodla to návštěvou doktora nehrotit.
navíc místní chirurg je hroznej sadista. to je všeobecně známo.

no a tak po tom včerejšku se mi ozývají starý šrámy. nebo je to změnou počasí. možná přichází nějaká studená fronta. kotník mi teď totiž funguje jako barometr.

Komentáře

..a umíš předpovídat počasí třeba 14dní dopředu? Třeba začneš kuňkat a stane se s tebe (pěkná) žába! Nebo už jsi.. :)
jooooo...kuňkat už umim. hlavně ve chvílích, kdy je nanejvýš důležitý zřetelně artikulovat
tvé problémy s délkou nohou jsou mi sympatické. Mám totiž úplně stejné. Proto nerada chodim do kina:o( je to pro mě bolestivá záležitost...
taky mám barometr, ale zrovna mlčí...
Jarmilko, v kině se sedí blbě i nám, co jsme zaspali evoluci o pár centimetrů. Chce to vybrat řadu s větším místem na nohy.
nojo =m=...vám...v tom je to právě to nejhorší. protože I VÁM se tam sedí nedobře, takže což teprve NÁM. a mně se teda sedí blbě i v řadě s větším místem. u nás v kině si musim na delší filmy kupovat lístky do "milenecký lóže" (dvojsedačka s opravdu solidním prostorem pro nohy), který ale stojí o 20kč víc. no neni to diskriminační?
To je takový to sedadlo s odklápěcí područkou? Tak přesně to jsem měl namysli. Tam sedávám taky. Jen jsem netušil, k čemu to slouží.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz