Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
10. října 2004

a byl pátek a byla sobota

melancholický zápisek
tak kde začít...
snad v pátek v pět hodin ráno.
vzbudila sem se jako už jednou s pocitem, že na mě někdo usilovně myslí a koukla na mobil.
jednak sem zjistila, že je nekřesťanská hodina a druhak tam byla smska od marcina.

"jestem w pradze na hlavni nadrazi, w barze, na wprost potem schodami i po lewej. chyba mnie znajdziesz. jak nie to zadzwon"

kristovy rány :-o vždyť měl přijet až pozdějš!
koukám na mobil, kolik že je t teda hodin. řeba sem nějak divně zaspala...
no furt je pět...džísys...
a jejda... ona je tam ještě jedna smska...

"jestem we wroclawiu i spotkalem kolezanke, ktura tez jecha do pragy, to bede wczesniej"

:-o

tak to je pěkný.

vstala sem, oblíkla se a vyrazila. v osm sem byla na hlaváku a i když nevim, co to znamená "wprost" našla sem marcina i s tou koležankou, kterak sou v družném hovoru nad kelímky s kafem. jak poetické

tak sme se přivítali.
nechtěla sem působit chladně nicméně....žárlivost se ve mně přecijen ozývala. a skoro řvala, když mi marcin oznámil, že johanka má s někým sraz v půl desátý a že do tý doby bysme mohli společně posedět a taky bych jí mohla dovést na místo jejího srazu.

hmmmmmm

hezky nám to začalo. moje plány už rovnou od začátku nevycházely :(.

ale musim uznat, že johanka je fakt milá, hodná, inteligentní a prostě úžasná a navíc krásná holka. takže o to to bylo horší... a taky...!...což mě teda žralo...narozdíl ode mě by potřebovala program spíš přitučňovací.

když sme se s johankou rozloučili, vyrazili sme k fliprovi do bytu (nj...je to výhoda mít přátele, co často cestujou :) a tam sme si povídali a povídali a povídali a... já bych mu pak odpustila i kdyby přijel s celým harémem.
dostala sem od něj úžasnej dárek. přála sem si knížku od sienkiewicze, protože prej píše nějakou starší formou polštiny, která je češtině podobnější a tak by mi to mohlo pomoct při učení a vůbec...prostě sem chtěla polskou knížku.

dostala sem teda nádherný vydání "ogniem i mieczem" od henryka sienkiewicza v kůži a zdobený nějakým rádobyzlatem. no vypadá to úžasně. jak takový ty starý knížky. a kdybych nevěděla, že je marcin milionářský synek, tak bych si to snad ani nemohla vzít.
no a tak následovalo děkování a takový ty fráze jako že netřeba děkovat, že to dělá rád a tak.

odpoledne sme si zašli na oběd. jíme, kecáme a kde se vzal tu se vzal pan podnikatel.
:-o

to by bylo vzrůšo :). ale ne...ten někde pracoval ani po mně nevzdech.
k našemu stolu se přitočil můj dávný přítel a než sem se stačila zorientovat, už seděl i s objednaným pitím a živě s námi konverzoval. marcin po mně házel tázavý pohledy a já ho pod stolem kopala nohou, ať nic neřiká a do dávnýho přítele sem kopala taky, ať se jako vzpamatuje.

"proč mě kopeš?" zeptal se naivně
tak sem jen dala oči v sloup
"já jen doufám, že už si po jídle"
to jako mělo naznačit, že by moh brzo jít.
ale protože chlapi sou blbý a blbější, tak mu to nedošlo, nebo možná ani dojít nechtělo.

taky mi to připomnělo knížku, kterou sme jednou s ív četly. už nevim, jak se to menovalo. něco jako proč muži lžou a ženy pláčou nebo něco podobnýho. napsali to nějaký manžele, kterejch méno sem si pamatovala, ale už ho zase nevim.
no a tam se psalo jako že o chlapech:

malé náznaky nepomáhají
velké náznaky nepomáhají
musíte nám to prostě říct


já se tim teda snažim řídit, ale ne vždycky to de, žejo

po jídle sme chtěli zaplatit. ale dávný přítel mávnul rukou, že už je to jako vyřízený.

"jak jako vyřízený?"
"no zvu vás"
"to nepřipadá v úvahu. kolik ti dám?"
"kašli na to. prostě sem vás pozval"
"no ne. na, vem si to.."
"hele...fakt na to kašli"

shit. takže zase zavázaná.

marcin po mně opět házel tázavý pohledy a já jen mávla jednou rukou a tou druhou ho táhla pryč.

venku sem mu vysvětlila situaci. nelíbilo se mu to, ale on nezná davnýho přítele tak jako já. lepší to přejít a....no já už mu to pak nějak vynahradim.
nakonec marcin nedal jinak, než že mu aspoň koupíme nějaký pitivo, který já mu pak doručim.
tak ne, že by se mi 2x chtělo ale.....
flašku finlandie sme pak tahali pěknou dobu.

marcin je památkovej stejně jako já a protože byl v pze jen jednou a to jako velmi malý chlapec (teda on je pořád malej chlapec :) ale když byl ještě menší) a to už si nepamatuje.

takže sme vyrazili na hrad. marcin je sice tenista, ale mezi běháním po kurtu a lezením do kopce je asi rozdíl, protože se mě furt ptal, jestli už tam budem a nahoře si pak postěžoval, že to klidně mohli postavit někde níž.

no a pak začlo lejt
a lilo nekřesťansky
a já neměla deštník
a marcin neměl ani bundu
pěkný to bylo

mazali sme přes karlův most, kde umělci skládali svoje proprietičky a marcin rozhodnul, že jestli v sobotu nebude lejt, že se tam vrátíme a nechám se malovat :)

no..večer sme se pak sešli s marcinovým kamarádem a ten mě opravdu nepotěšil.
musel odjíždět už v sobotu večer a to znamenalo, že marcin pojede s nim. holt čo sa dá robiť. nic netrvá věčně.

domů sme dorazili asi v půl třetí a zalehli do postele.
byla sem zničená, unavená, zasmraděná kouřem z baru, ale šťastná a přitulená.

pro zvědavé čtenáře:
náš vztah platonický zůstal, ale usínat ruku v ruce a nemuset při tom poslouchat mírný chrapot pana podnikatele bylo moc a moc prima.

a ráno sme vyrazili na most. ráda bych řekla, že mi teď můj obrázek visí na zdi, ale nikoli. byl mi jen ukázán a zabaven s tim, že já se můžu dívat do zrcadla.

na oběd, kterej sme s marcinem společnýma silama vytvořili k nám (teda jako do fliprova bytu) přišel polský kamarád a mně bylo smutnějc a smutnějc, protože sem věděla, že s každou minutou už je marcin vlastně dál a dál a že už spolu sami nebudeme.

v půl šestý sme se rozloučili.
"dont be sad. we ll be together in warsaw next week"
pohladil mě a dal mi pusu
na čelo

seděla sem pak u flipra a bylo mi do breku. ani sem nevěděla proč. prostě sem tam tak seděla a myslela na to, že to mám všechno z toho života, kterej vedu, až se mi slza skoulela po tváři.

tak jo....tak teda za tejden ve varšavě. vždyť je to jen sedm dní

Komentáře

Píšeš tak podmanivě, že s posledním odstavcem se slza skoulela po tváři i mně.
nekecej :))
Dobře, tak s předposledním, no.
no proto

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz