Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
11. října 2004

jak sem k hraní na klavír přišla

aneb - zase žádná sranda, prostě zas jen kousek mojeho života


u nás doma byl vždycky ten nejlepší můj starší bratr.
líp se učil, byl poslušnější, byl hodnější, byl míň sobec, míň flegmatik, víc vzhlížel k rodičům, líp hrál, anžto je majitelem absolutního sluchu.

můj bratr je starší o osm let. maminka nadšená jeho talentem a rozmazlená jeho poslušností a tim všim, očekávala, že se jí všechny dětičky vyvedou podobně.
když sem nastupovala do první třídy, nastoupil velký bratr na konzervatoř a tak se i do mě vkládaly velký naděje.

často sem koukávala, jak velký bratr hraje na piáno.
v pěti letech sem se vyškrábala na židli, odklopila poklop a vyťukala dvěma prstama "kočka leze dírou".
maminka přiběhla nadšená, volala hned babičce a zapsala mě do LŠU.

už si ani nepamatuju, jak to bylo na začátku. jestli mě to bavilo nebo ne. pamatuju si to, že sem tam chodila se spolužákem z první třídy s exotickým jménem, jehož tatínek pocházel z chile.

a tady si dovolím malou odbočku :)
spolužákovo jméno znamená v překladu "zářivý had". on to jistě ví, protože já to vím od něho a tak:
milý AA, kdybys náhodou někdy zabloudil na net a dobloudil až na tuhle str a pamatoval si na mě, možná mi nech vzkaz a mohli bysme třeba zavzpomínat na hooooodně starý časy :)
spolužák se totiž ve druhý třídě odstěhoval do prahy a ačkoli mi měl nechat adresu u babičky, ta jí pořád nemohla učitelce klavíru doručit a když jí doručila, byla sem akorát nemocná a pak se ta adresa někam zatoulala....no a já si čas od času vzpomenu a pak koukám v metru po snědejch kudrnatejch klukách v mým věku :)

no nic. tak zase zpátky.
co si pamatuju velmi dobře je, že tak kolem 10ti let sem začala klavír nenávidět. hrát se mi nechtělo, maminka mě donutila maximálně jednou týdně a to v neděli od 10ti do 11ti a všechno se to odbejvalo za velkýho kraválu, mlácení do kláves a kopání do klavíru a následně mlácení do mě.
byly to těžký léta...

každej rok v září sem chodila prosit za maminkou, abych už na ten pitomej klavír chodit nemusela, ale každej rok sem nastupovala znova a znova a hrála věci, co mě nebavily.
až když sem si konečně prosadila, že se naučim jakousi rachmaninovu "užnevimcotobylo" a ježkův bugattistep, chodilo se mi tam s trochu lehčím srdcem.

když sem končila základku, maminka si přála, abych šla dál v bratrových šlépějích a zkusila konzervu. to sem rezolutně odmítla.
maminka se mě snažila nalákat na to, že na konzervatoři se neučí matika, kterou sem z duše nenáviděla a zůstalo mi to, ale ani to mě neudolalo. radši 3x v tejdnu 45min matiky, než denně x hodin klavíru.

s nástupem na gympl se mi maminku konečně podařilo přesvědčit, že ze mě klavírní virtuozka nebude a že timpádem nemá smysl vyhazovat za to peníze.
a světe div se, maminka povolila.
"máš pravdu, že je to drahý a platit ti to, abys tam nechodila, je zbytečný"
huráááá

jenže pak....zamyslela sem se nad tim, sedla si v ložnici do tmy za postel, kde na mě nebylo vidět a dlouho sem o tom přemejšlela a zjistila sem, že nevim, co mám dělat. a tak sem bulila bezradností (bezesporu to bylo to nejlepší řešení), že když sem nemohla, chtěla sem pryč a když můžu, tak už vlastně nechci.

no ale nakonec sem to po devíti letech zabalila.
dneska sem ráda že sem to udělala. protože teprve když můžu hrát co chci a kdy chci, vážně mě to baví. sem schopná hrát denně hodiny a mít z toho radost, slyšim písničku v rádiu a nedám si pokoj, než se jí nenaučim.

a proto mě o víkendu na**al velký bratr. ještěže sem nebyla doma.
přijela sem v sobotu večer a maminka mi oznámila, že si chce velký bratr odvízt piáno k sobě do prahy.

"no to si snad dělá legraci ne?"
"já sem mu řekla, že si to musíte domluvit mezi sebou"
"v žádným případě. na co bych asi hrála? von má doma klávesy a může hrát v práci. ale já bych asi hrála kde?"
"no já sem mu řekla, ať se spolu domluvíte"

takže klavír, do kterýho sem kdysi kopala, teď nedám za nic na světě.

a poučení z toho plyne:

pokud už třeba máte děti a ty děti třeba na něco hrajou a třeba je to nebaví, ale vy byste třeba chtěli, aby z nich něco bylo, nebo aby aspoň něco dělaly...nenechte je od toho utýct předčasně.
sice vás třeba budou proklínat, ale za čas budou rádi, že ste měli nějakou tu vůli, když jim chyběla.

Komentáře

a me dodnes mrzi, ze me rodice do zadne LSu, ani klaviru ci jineho nastroje nenutili a nemlatili ...
protože o tom to je. mě by teď asi taky mrzelo, kdyby mě nenutili a nemlátili
pěkná story na zamyšlení..
já teď v 28ti mám pujčený klávesy a hledám na netu jak začít s hraním na klavír.. ;-)
no tak to pánbů s tebou. já smekám před těma, co jsou na klavír samouci.
ne, že by bylo tak těžký se naučit vybrnkat nějakou melodii. ale je těžký naučit tu ruku, aby po těch klapkách nějak rozumně běhala.
ne nadarmo je prstoklad jedním ze známkovaných předmětů na ZUŠ. nebo aspoň byl, když jsem tam chodila já.
ahoj thomasi,mám stejný problém,chce se naučit hrát na piano,byl to vždy můj sen,naši mě do hudebky nedali.ale nevím čím začít a jak.Jediné co umím je skákal pes s dvěma prsty.A to je mi 29 let.
pekny pribeh...muj sen je naucit se na piano tohle http://www.youtube.com...re=related
S tím naprosto souhlasím. Samotnou mne mrzí, že mamina podlehla a odhlásila mě z angličtiny. Prostě za děti neseme zodpovědnost mi, ony všemu nerozumí. :-)
hm, mna to tiez mrzi, ze ma nikto nikam nenutil chodit, ze ma nezapisali do ziadnej hudobnej_ ma niekto skusenost so zacatim hrania na piano v neskorsom veku? tak 24 napriklad? :) AK, tak mi prosim niekto napiste na trpaslikD ( a t ) gmail ( . ) com dakujem :))
Taky bych se rád naučil ale sám to asi nezvládnu... a můj sen alespoň tohle
http://www.youtube.com...re=related
Ja jsem samouk na akordeom. Trochu prupravu z piana (3rokyZUS), pred 10 lety mam. Ale v Londyne sehnat noty atd... :)
Já jsem jako malá hrála asi 3 roky na klavír, ale taky mě to nebavilo a co se nestalo? Překecala jsem svou milou maminku, abych tam chodit nemusela a i když mi to dalo vážně hodně práce, povolila. Tudíž jsem byla šťastná, že už se nemusím hodiny mořit u kláves a teď? Jsem nešťastná, že se tak stalo!!:( Protože jsem byla jako dítě velice netrpělivá(což jsem doteď) a u ničeho jsem nevydržela, neumím pořádně nic. Tak jako některé děti chodily do ZUŠ, nebo na tancování, atletiku, basket, jezdily na koni nebo se třeba učily nějaký cizí jazyk, já jsem POŘÁDNĚ nedělala nic a mrzí mě to...:( Ale nevěším hlavu. Je mi 18 let a tak mám ještě čas se toho spoustu naučit. Tady najdete soukromé učitele hry na cokoliv...;)http://www.hudebka.cz
P. S. Neznáte náhodou někdo nějakou dobrou knížku klavíru pro samouky?;)
Jn, taky mě dříve nutili do klavíru, ale asi po roce povolili. Otec nám klavír prodal, co bych dnes za to dal abych mohl zase začím...bude hodně těžké přesvědčit rodiče aby mi koupily nový:\'-(
no kdise chce ně co naučit hrát na hudební nástoj dejtese doteho na mojí stránce najdete vše
no a já se rozhoduju jestli mam s tim klavirem koncit mam a mi to sice dovolila ale nevim kestli to neni škoda to ukončit kdyz uz sem se něco naučil semm ve 4 . rocniku a nevim ale zase bych raci skoncil abych měl klid
jedno z videí které ukazuje co hraju za uroven ale tam sem to estě tak dobře neuměl jako ted
Lukáši, určitě nekonči vytrvej, nebudeš toho až budeš starší litovat, nech naladit rodiče piano ať to trošku zní, je to nějaký falešný a procvičuj správný prstoklad a zápěstí.
Mě je 13,mám doma piáno(byť rozladěný a sloužící jako odkladácí prostor ale mám),můj táta,děda maj výbornej sluch,táta hraje na klavír,kytaru,bubny fakt výbroně,děda zase na basu,housle,cimbál..klavír už má trošku horší no :D Nicméně,tatínek mě chtěl učit na klavír,říkal že tak od 6 let je to akorát,jenže v té době se rodiče rozvedli,táta nesměl k nám domů kde zůstalo piáno,on bydlel za prahou a máma mě nějak do piána nahrnula..Nechávala jsem piáno piánem a ,,hrála\" sem na flétnu.Když mě bylo asi 1O,začala sem si sem tam(tak jendou měsíčně) hrát jendou rukou na piáno jendoduchý písničky,asi tak v 11 sem se na vánoce naučila koledy ale jenom jednou rukou..No a pak jsem si hrávala jednoruč asi takkaždý víkend,máma si toho samozřejmě všimla a hned jestli nechci hrát jakože líp.Jenže lenost mě přemohla a asi před rokem letech sem si toho brnkání nechala,mamce odsekla že fakt hrát nechci a konec...Teď je mi 13 a zase mě ten klavír chytnul :) Hraju si jendou rukou,ale vím že to nestačí :/ Je to můj sen se naučit,takže sem mamku požádala,že bych se teda chtěla učit...no jo,jenže do lidušky už mě v mým věku nevezmou,zuš má blbý časy výuky a nedá se to přehodit..takže nastal problém ale maminka s ochotou najala ladiče a učitelku kalvíru :) Začínám v lednu,ale hrozně se bojím,že už se nenaučím tak,jak bych chtěla :( že už je pozdě,taky s ebojim že mě to pak přestane bavit a já budu šíleně litovat...Co se týče toho,že bych měla hrát něco co mě nebude bavit,toho se nebojim..Mě baví hrát na klavír cokoliv,hlavěn když to zní :) A navíc,nejsem blbá a umim si (samozřejmě v tom,co mě naučila) najít jiný skladby,co mě třeba budou bavit...myslíte,že se ještě zvldánu naučit?a jak rychle?Chci si jednou zahrát Rivers flow in you,ale obávám se,že to tak za 1O let pocitvýho cvičení,nebo ne?
Nemyslm, že je to složité. já bych to max za den určitě zvládla. ale těžko říct, jak je to pro člověk,a který nemá ty návyky. neumí překládatprsty, hrát stupnice. nevím, jak máš \"křečovitou\" ruku, nebo jestli nějak uvolněně hrát zvládáš.
ale učitelka ti s tím určitě pomůže. hlavní je vždycky ta chuť. a pak to jde. jsou lidi, co se začali učit až v dospělosti a taky to dotáhli.

hlavně! pokud to máte takhle v rodině, tak předpokládám, že máš taky dobrý sluch. neuši se to otrocky z not. to se to pak opravdu budeš učit x ne tedy let ale měsíců. spolehni se na svůj sluch, nauč se to hrát podle toho, jak to slyšíš a pak to podle not už jen dopiluj.
to platí samozejmě pro takovéhle písničky. ne pro klasickou vážnou hudbu pro klavír ;). číst z not je důležité pro techniku, ale takovéhle písničky si zaslouží volnost a ne komisní hraní z not. chce to vložit trošku vlastní invence a \"pochopit\" tu skladbu. ne se to nabušit. to by nikdy nebylo ono.
aspon to i myslím já ;)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz