Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
8. října 2008

Nevyspalá a rozlámaná

Dřepím doma a dodělávám nějakou práci, než se vydám do redakce. Dneska se totiž stěhujeme o patro výš (v práci) a při dopoledním kontrolním telefonátu mi bylo řečeno, že minimálně do poledne nemá smysl tam chodit. Žádné stoly, žádné židle, žádné počítače.

A tak sedím doma na gauči (být to o měsíc později, už se rozvaluju v ušákovi!) a dávám si cosi do kupy. A jsem ráda. Dnešní noc totiž stála za to... Bobeš na tom nebyl zrovna nejlíp.

Trvá to už několik dní. Najednou se rozhodne, že musí někde hrabat a je jí jedno, že je to lino, dlaždičky, plovoucí podlaha... Hrabe a hrabe, pak vysílením lehne a je klid. Ne tak včera v noci. Hrabala a hrabala a začala funět. U jinýho psa by mě to nevzrušovalo, ale u Bobeše to značí nedostatečnou práci srdce a plic. Dostala prášek, po hodině se to nějak uklidnilo. Sice v pelíšku sýpala, ale spala.

Ovšem jen do šest. To mě vzbudilo, jak cábruje po obýváku. Měla jsem úůlnoc, tak jsem to nechtěla řešit. Když ale začala hrabat kdesi, čehož zvuk jsem nedokázala rozkódovat, šla jsem se na ní podívat. Točila se na krabici =M=ových účtů, snažila se prohrabat dovnitř a pak se jala zalézat pod stůl a za kontejner. Tak to není dobrý... Když se snaží schovat, tak to je jí vždycky úplně nejhůř.

Vylovila jsem jí a to už funěla o sto šest. Narvala jsem do ní prášek a šly jsme se projít, což obvykle pomáhá. Ne tak dneska. Ani nechtěla jít, postávala a koukala se po mně, že chce vzít. Doma jsem seděly u otevřenýho okna, aby měla "čerstvý" vzduch, ale po hodině a půl beze změny. Bylo vidět, že vzduchu je fakt málo. byla vytřeštěná a funěla fakt děsně. Naštěstí se blížila osmá ranní, tak jsem vzbudila =M=a a vzala Merlina vyvenčit.

Doktorka nám píchla nějakou injekci, co zřejmě roztahuje cévy vedoucí do plic nebo něco takovýho. Každopádně teď už to vypadá dobře. Už cestou domů Bobeš projevovala zájem o svoje okolí, vědavě se rozlížela a očuchávala rohy.

Vyděsilo mě to, protože se nám to nestává. Už tři roky, co jí máme v Praze, se to nestalo. V zatáčce s ní máma jezdila i několikrát tejdně. Převozem do Prahy se Bobkův stav dost zlepšil, ale zdá se, že nás stáří dohnalo i tady. Když jsem na veterině vypočítávala seznam jejích léků, málem jsem se nemohla dobrat konce. Problémy s tím či oním se nám přidávaj... Doktorka mě ale uklidňovala, že ještě není všem dnům konec. Tak uvidíme. Já jsem jí zase řekla, že do ní nechci rvát další prášky, pokud jí to život prodlouží jen o pár tejdnů. Ať se má hlavně dobře. Až už to nepůjde, tak prostě nadejde čas. Vždyť už je jí 15 a půl roku.


Kurva... :(

Komentáře

To je úplný psí přeborník! Není dobré to nechávat moc dlouho, když se pes už moc trápí... Doufám, že se to ještě zlepší!
když ona se právě asi netrápí. tohle se nám stalo poprvé po třech letech. jinak je v pohodě. zlobily jí teda minulej měsíc nohy a vyšlo nás to na pěknejch pár tisíc :(. no ale už zase běhá. prostě nemám to srdce jí nechat utratit, když jí můžu koupit lék, kterej jí pomůže.
lidi toho taky berou hafo. bez tabletek by měli život o třetinu kratší.
stáří nakonec dožene každýho :/

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz