Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
14. října 2008

Už vím, co je to stres

Na dotat "jak se máš" odpovídám konstantně. Dobře, normálně, fajn.
V posledních dnech je to ale na piču. Nějak se ve mně zřejmě projevujou geny. Maminčiny.

Bobeš má nějaké problémy, které se projevují tím, že v noci začne ťapat po bytě (máme lamino podlahu), hrabat, případně funět. Myslím, že to na umření skutečně není. Nicméně jsem kvůli tomu už asi týden v neustálým a děsně nepříjemným stresu.

V neděli jsem se těšila, až vypadneme k našim, že jí nebudu mít na očích. Dneska jsem dobrovolně zůstala téměř do osmi v práci, protože se mi domů prostě nechtělo. Na dobrou noc si dávám antistresový sirup, abych se aspoň nějak vyspala.
Dneska ráno, když mě probudila něco před šestou, jsem měla takový ten nepříjemný pocit tísně na prsou, pak jsem nemohla zabrat. Strašně mi bušilo srdce. Dokonce tak, že už vím, že mi kdesi zpod klíční kosti vede tepna. Pulsovala mi tak, že jsem nemohla ležet na boku. To, jak se zvedá, bylo dokonce vidět.

Jako dobrá terapie se zdá být práce a plavání. Dneska jsem se tam neskonale těšila. Úplně cítím, jak ze mě to nejhorší opadává, jakmile se ponořím do vody a udělám pár prvních temp. Dobrých deset minut jsem plavala na zádech se zavřenýma očima a ušima pod vodou, než jsem se odhodlala otevřít je a dovolit mozku zase na něco myslet.

Dělám si to sama. Ty její problémy rozhodně nejsou tak strašný. To si opakuju několikrát denně, ale prostě už jenom to, že se v tom babrám, mě způsobuje napětí. Cestou domů jsem měla slzy na krajíčku, protože jsem se bála, že umřela (=M= volal, že mu usnula na klíně, což ona nikdy v životě neudělala, nerada se drží). Na druhou stranu mě v koutku duše už nejednou napadlo, že kdyby umřela, byla by to úleva. Pro mě.

Je to hnusný? Nevim. Utratit bych jí nenechala, protože tak zle na tom rozhodně neni. Udělat to pro svoje pohodlí a svůj klid.. to bych nedokázala. Ale musím se sebou urychleně něco dělat, nebo se zblázním.

Komentáře

Ahoj, držím palce ať to dobře dopadne. A vůbec nejsi hnusná, že máš takový myšlenky. Naopak je to důkaz toho, že máš svého psa ráda. Ale být tebou, tak zajdu k veterináři a dozvíš se co má za problémy. Budeš pak mít alespoň klidnější spaní.
u veta jsme dvakrát do týdne.
díky za palce ;)
Taky drzim palce, aby bylo zase lip Tobe i psisku ! Stari je na houby, ale je to soucast zivota a kazdy by si ho mel co nejvic uzit, pokud vylozene netrpi....
Ach jo, to je trápení... Je mi to líto. Nemohla by dostávat nějaký léky na uklidnění? Nebo neexistuje pro psy něco na spaní...? Asi je to blbost. Moc doufám, že to zvládnete - zvládneš.
Mně se taky nezdá, že by to bylo na umření.
S tím utrácením psů pro vlastní úlevu (aby se na to člověk nemusel dívat) souhlasím... A stejně každej řekne, že je určitě něco bolí a je proto naší lidskou povinností jim to ulehčit. Ale přesně si říkám co komu kdo ulehčuje?
Claire: to je pravda, že se to nemá dělat moc brzo, ale nikoho takového neznám. Většina lidí nechává psy žít až do doby, kdy je to opravdu špatné. V takové chvíli si říkám, že ti psi mají fakt oproti lidem výhodu, že nemusí čekat na smrt v bolestech... Viděla jsem umírat dvě naše feny, bylo to hrozný, u jedný z nich obzvlášť. Člověk se musí přemoct a vzít je k doktorovi, protože jinak se prostě pes jen trápí.
To ale není případ Bobeše, která má sice problémy, ale není to tak, že by se jen trápila, (ne?) Dokud žere, běhá, má radost ze života, tak se o utrácení nedá mluvit, ale nějak řešit by ty problémy chtělo, protože se tím pak prostě užírají všichni, i páníčci. No je to naprd.
no az na ty sprosta slova docela zajimavy pribeh ;)
Jana: Já to prostě nedokážu odlišit od lidí, když se někdo trápí tím, že je na smrt nemocnej, taky ho neutratím. Protože i ty poslední hodiny života i v trápení maj pro hodnotu. A co já mám co rozhodovat o tom, kdy a jak to odeberu... To není na mně.
já teda souhlasím s janou, musím říct.

neutratím psa jen kvůli tomu, že už je mi nepohodlné se o něj starat.
(i když... kde je ta hranice nepohodlí? je v lidských silách nespat noc co noc, protože pes nemůže dýchat a je třeba mu masírovat dýchací trubici, aby se neudusil? musím přiznat, že kdyby každá noc probíhala tak, jako ta z úterka na pátek, tak to uspání budu zhusta zvažovat a zřejmě to provedu).

ale je pravda, že psi mají to štěstí, že nemusí trpět. jaká je ta hodnota života, když je prožitý v bolestech? myslím si, že většina lidí, kteří ví, že jejich život už se počítá jen na dny a i ty dny stráví už jen dost nezáviděníhodným způsobem, by volili dobrovolnou smrt, kdyby to šlo.

já jsem rozhodnutá nechat Pedi uspat, až to dospěje do takového stádia, že už jí nebude dobře. a že bude moct umřít kdykoli. jak řikala doktorka - přijde čas, kdy už bude potřeba to zvážit, protože smrt udušením bysme jí nepřáli.
a já jsem ráda, že o tom budu moct rozhodnout. kvůli tomu psovi a samozřejmě i kvůli sobě. nechci jí nechat umírat hodinu v bolestech, nechci se na to bezmocně dívat. když může umřít v klidu a pokoji. a jsem přesvědčená, že to je to nejlepší, co může člověk pro psa udělat.

mám strach jen z jediného - že prošvihnu tu správnou chvíli, že to přetáhnu, že to nestihnu a budu se muset dívat, jak to zvíře umírá.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz