Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
15. října 2008

Případ Bobeš pokračuje

Dnešní noc byla zdaleka nejhorší, co jsme s Pedinkou zatím zažili. Naspala jsem všehovšudy čtyři hodiny, rozkouskovaně.

Ve tři v noci jsem už nevydržela a volala na pohotovost do Stodůlek. Říkala jsem si, že bude zřejmě zbytečné tam jezdit, ale chtěla jsem mít klid, že jsem nic nezanedbala, na nic se nevybodla.
Bobina funěla už od desíti do večera. Šli jsme se projít a zlepšilo se to. Chvíli před druhou ranní ovšem opět. Začne to vždycky popocházením, pak začne hrabošit kdesi do země a už to jede. Frkla jsem do ní další léky, a čekala, až to zabere. Po hodině a půl zlepšení, ale ně na dlouho. Museli jsme jí s =M= pořád držet, protože jinak okamžitě začala hrabat a funět. Takže žádný spaní nepřipadalo v úvahu. Musela být pořád speciálně natažená, aby byla v klidu, nechtěla ležet jen vedle nás, museli jsme jí držet.

Asi ve čtyři to začalo vypadat fakt íp. Šla si i sama lehnout do pelíšku a spala, i když odfukovala teda ztěžka. V půl šesté ale nanovo a až do osmi. Respektive... pokud jsem jí držela a hladila, byl pokoj. Jakmile jsem jí nechala, začala se hlemejždit a hrabat a funět. Takže jsem držela, hladila a nespala. Ovšem od půl sedmý do půl osmý to nádherně uteklo, takže jsem si nejspíš klimbla.

Minulý týden řikala doktorka, že bysme mohli udělat komplexní vyšetření — EKG a RTG. Po téhle noci jsem se rozhodla, že dnes. No... jak to dopadlo...

Nevim. Mně se děsně ulevilo, že nejde o rakovinu. Ale dobré to teda není. V zásadě, když to shrnu velmi stručně — zkusíme vyměnit léky, když nezaberou, budem muset zvážit uspání. Srdce je moc namáhané. Už ho má strašně zvětšené, což je špatně. Plíce jí nějak uhnou. Utvářejí se jí tam jakési vazy, které mohou za to, že se jí špatně roztahují. To právě způsobuje to, že je srdce tak namáhané. Největším problémem je ale dýchací trubice. Má už změklé chrupavky, které jí mají držet roztaženou. Na rentgenu je tak zhruba třetinová oproti kousku, který prochází hrudníkem a je ještě roztažený správně. Proto dochází ke zhoršenému dýchání a mohlo by se prostě stát, že to neudýchá a udusí se.

O tom smutném konci mi doktorka řekla, až když jsem se na to přímo zeptala. Chtěla jsem mít jasno a hlavně nechci zažít, jak se mi pes doma dusí a já nic nezmůžu. Prý by to ještě nezatracovala, pořád máme šanci s novýma lékama, ale taky dodala, že předem prostě nevíme, ak zaberou.

Kontrola za týden, v případě zhoršení okamžitě.

Pozitivní na závěr — přesto přese všechno měla na rentgenu plíce krásně plné vzduchu. To mě uklidňovala, že tam ted měli pejska, který dýchá už jen tak šestinou plic. Bobeš je stále využívá snad na 100%. Ale taky je pravda, že rentgen se dělal přes den, kdy ona je v pohodě. Těžko říct, jak by vypadal třeba dnes kolem druhé noční :(.

Asi tak.
Musím si prostě ulevit. Nevím, co si o tom mám myslet. Uvidíme dneska v noci po změně léků. Snad se tentokrát vyspíme. :(

Komentáře

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz