Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
15. října 2004

srazy s netistama

aneb jaký to je, když je z virtuála najednou reál

při mojich prvních krůčkách na internetu, už to bude v prosinci dva roky, mě nikdy ani ve snu nenapadlo, že bych se měla někdy s někym scházet.
moje sebevědomí mraků nedosahuje a to byl pro mě asi největší problém.

pak sem ale zabloudila na jeden český server, kde se to přímo hemžilo prima lidma. a světe div se:
oni se znali! :-o

strašně sem jim záviděla, že si prostě jen tak řeknou, že v pátek někam zajdou, že se zvou někam na nějakej sraz a tak.
to já nikdy nikam nepudu ani nepojedu :(

ale pak sem se seznámila s kaprem.
byl to takový intenzivní internetový vztah :). teda o citech nepadlo nidky ani slovo. ale trávili sme spolu dost času. on mě furt tlačil k tomu, abych se rozhoupala a abysme se někde sešli. já furt slibovala, že jednou, někdy , asi, možná, snad...

v létě pak nastalo období, kdy ani jeden z nás neměl co dělat. a ze mě jednou pozdě v noci (a možná spíš už nad ránem, kdy mi to málo myslí) vypadlo, že bysme mohli někam jet.

"no já bych jel. ale ty bys nejela"
"jela"
"tak víš co...nech si to projít hlavou a když si i zejtra budeš myslet, že je to dobrej nápad, tak někam vyrazíme"

já se znám. a proto sem nad tim nepřemejšlela, jinak by mi to jako dobrej nápad rychle připadat přestalo.
prostě sem nechala věci plynout a najednou sem stála na florenci s krosnou na zádech a podávala ruku uplně cizímu klukovi :-o

vyrazili sme na tejden na šumavu a musim říct, že to byl jeden z nejprimovějších prázdninovejch tejdnů, jaký sem kdy měla.
když sem to pak řikala ív, tak mi řekla, že sem uplně blbá, že to moh bejt klidně úchyl a někde mě znásilnit, zabít a zahrabat.
njn...to moh :)

no...užili sme si to a užívali sme si to i po návratu z prázdnin.

kapr o mně vyprávěl svýmu nej kamarádovi, kterýho sem zatim taky znala jen z netu.
nevim, co mu o mně navykládal, každopádně kamarád hořel touhou mě poznat.
a to bylo moje druhý setkání s netistou a světe div se — opět pouze kladná zkušenost.

pak sem se seznámila se spoustou dalších lidí, co byli kaprovi známý.

dneska si myslim, že tyhle následný setkání proběhly v pohodě hlavně proto, že šlo o setkání kamarádů a nikdo od toho nic nečekal.

když se totiž hodláte setkat s někým, kdo něco čeká, je to těžší.

a to sem se setkala letos v zimě a zařekla sem se, že v tomhle duchu podruhý a naposled.

seznámila sem se s tim klukem na chatu.
já tam prakticky nikdy nechodim, protože mi to nic neřiká a nebaví mě vykládat si jen tak o ničem s cizíma lidma. ale tehdy sem měla zrovna jedno depresivní období a slabý chvilky.

já sem to tehdy ani nijak rozvíjet nechtěla a z mojí strany se to ani nijak nerozvinulo. ne tak ze strany jeho.
pořád se chtěl sejít a když sem se k tomu neměla, tak na mě počkal před školou a nebylo úniku.

šli sme se projít, dokonce proběhlo i držení za ruce a pusa k tomu.
už sem začínala přemejšlet, jestli bych byla schopná s nim něco mít nebo ne.
kluk to byl hezkej, to jo...ale za prvý mladší a za druhý....takovej "světák"

ale když sem jela domu, přišla mi smska, která mě naprosto odrovnala

jsi moc fajn a byl to hezkej den. chtel bych se s tebou milovat, ale nic vic

:-o

v tu chvíli sem nevěděla, jestli mě to má těšit, nebo štvát, nebo co...
každopádně to bylo velký zklamání. když je na vás někdo měsíc ťuťu ňuňu, pak celej den proběhne bez problémů, a z něj nakonec vypadne, že sice prima, ale víc jak postelovka by z toho nebyla....to nepotěší

nakonec sem si ze všech pocitů vybrala jeden:
uráží mě to

a urazilo mě to natoli, že sem si řekla, že tohle nemám zapotřebí a že už nikdy víc.

někdy ale nastává období přehodnocování dosavadních rozhodnutí.
a jestli i někdo z tebe, moje milá chudá čtenářská obci, plánuje sraz s nějakým virtuálem, pak mám ze svojich zkušeností následující pravidla:

1) nelhat o sobě
každým zalhanim se jen zvětšuje propast. možná z toho setkání nic dalšího nebude. ale možná bude a lži se pak blbě vysvětlujou
2) nedělat si iluze
a to ani ty nejmenší. čekejte vždycky to nejhorší, co vás může potkat, pak už může bejt jenom líp.
3) nedat na dojem z netu
hodně lidí se na netu chová jinak než ve skutečnosti
nejsou ani tak vtipný, ani tak zajímavý ani tak užnevimco. sou prostě jiný a to až v 80% případů
4) neoddalovat setkání
víc než je nutný. čim dýl oddalujete, tim víc si tvoříte nějakou představu, kterou ten druhej člověk neni schopen ani při nejlepší vůli naplnit.
5) nic neočekávejte
a to je pravidlo poslední a možná i nejdůležitější. schůzku s netistou berte jako schůzku s víceméně cizím člověkem. i když ste nedodrželi pravidlo č.4 a oddalovali ste a máte teď dojem, že se znáte věky, reálný setkání je vždycky jakoby od nuly. možná ne uplně, protože faktem je, že se přecijen už trochu znáte. ale s jistotou 80% se znáte trochu jinak, než se poznáte v reálu.

a jak mi řek Onvíkdo:
čim dřív se setkáme, tim víc ušetříme případně času, když zjistíme, že to dál nemá smysl

teda ne přímo takhle, přetlumačila sem to z dialogu svýma slovama, ale smysl zůstává.

takže milá moje obci...hodně štěstí do případnejch netovejch setkání

Komentáře

Štěstí i tobě.

Ale je to dost hustý takhle si o tom číst. Já se setkávám imrvére a většinou si nepřipustím, že ti lidé nejsou tak fajn. Z 80 procent jsou ještě zajímavější než na netu.
třeba potkáváš lepší lidi
jo..a taky:
asi se s nima setkáváš jako s kamarádama. kdyby ses imrvére scházel s potencionálníma perspektivníma slečnama, myslim, že by to taky bylo jinčí.
jak sem psala:
setkání s lidma, který maj bejt kmoši je vždycky fajn. jak je v tom něco víc, je to těžší
Hmm, jen jedinkrát jsem se jel setkat s budoucí. :-) A dobrý.

To bylo navíc bez fotky a tak.
Dneska spousta lidiček dík technice a netu několikerý virtuální život. V létě jsem učinil určitý pokus (viz odkaz) a pocity jsou tak nějak stejné..........nevěsit hlavu
pěkné chosé, vážně pěkné :)
Nemám co dodat :-)
tak já ti děkuju, žes dodala aspoň, že nemáš co dodat :)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz