Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
16. října 2004

v pátek svátek

aneb jak bylo včera

včera bylo hnusně
včera bylo tak hnusně, že mi to docela i kazilo náladu celej den.

nicméně:
během noci sem se rozhodla, že když už nepojedu do wawy, tak ten den aspoň pořádně zužitkuju.
rozhodla sem se, že ráno vstanu, teple se obleču, abych moc nedráždila svojí horečku, a pojedu.

pojedu vláčkem do prahy, zajdu si na studijní pro index, koupím si novou karolínku, dojdu na fildu zapsat se nějak kvalitně na polštinu a v neposlední řadě pudu do svojí milovaný školy na pár přednášek.

ráno se mi to jako obvykle poněkud vymklo. snídani si nedávám nikdy. ale tentokrát sem si nedala ani ranní čaj a ani sem si nestihla vzít pití s sebou. jen sem do sebe hodila paralen a zapila to nějakou podivnou vodou a hurá do víru velkoměsta.

jako první sem navštívila studijní oddělení, ked sem našla cedulku že

úřední hodiny jsou od... do... zrušeny

a že tam sou jen v pondělí nevimkdy a v úterý takyužnevimkdy. takže tam mě nepotěšili.

stoupla sem si na ostrůvek a čekala na tram. dlouho žádná nejela a mně začal působit paralen.
a bylo mi horko
velký
sundala sem si šálu, rozepla kabát a pak jelo kolem velký auto, co zvířílo prach a já byla rázem jako čuně.
a to sem se divila, proč pani, která jako jediná kromě mě ještě čekala, čeká na chodníku místo na ostrůvku.

konečně přijela tramvaj a já em bezohledně zabrala jediný volný místo pro sebe a dělala, že starší lidi kolem sebe nevidim.
normálně nejsem až tak bezohledná, ale opravdu mi nebylo dobře.

na fildu sem vkročila s velkým odhodláním. nicméně...
v kabinetě nikdo nebyl. respektive byl, ale

mí tchu mame akchorat víukchu

no..nějakej cizinec-profesor a nevypadal zrovna nadšeně, že sem mu tam zaklepala na dveře. a prej, že neví, jestli tam docentka nebo doktorka, co učí polštinu dneska dorazí.
na nástěnce, kterou nám bylo doporučeno sledovat, se nic nepsalo, a tak sem zkusila najít studijní oddělení.
tam, co sem myslela, že je, nebylo. a když sem konečně nějaký našla, tak to bylo pro germanisty, a tam by mi asi nepomohli.
ale uvědomila sem si jednu věc...na ff zjevně neni jen jedno studijní jako u nás, takže to mojí situaci značně komplikuje.
navíc sem začla bejt trochu nervózní, protože u nás měly ten den končit zápisy a já se bála, aby to na ff nebylo stejně.
¨tim pádem bych se musela u nás dohlásit nějakym způsobem na francouzštinu a to se mi ani trochu nechtělo.

nenašla sem sice studijní, ale našla sem nějaký podivný přístroje, co měly bejt jako počítače a měly reprezentovat nějakej informační systém.
bylo jich tam osm, z toho u sedmi bylo plno. na tom osmým sice byla nějaká nálepka, ale nepsalo se tam nic, co by mě mělo odradit od použití.

no tak sem to s tim zkusila, ale...nebyla to lehká práce. myš skoro nemyšovala a když se mi konečně podařilo zadat heslo na vyhledávání, tak mi to podivně píplo a pak mi to řeklo, že sem udělala něco špatně, takže sem se na to vykašlala.
rozhodla sem se, že radši pudu do mojí milovaný školy a že tam třeba něco zjistim.

v učebně pc sem zjistila, že zápis na ff je až do 29. a to mě velmi uklidnilo.
chytla sem tam taky jedinou pohodlnou polstrovanou židli s opěrkama, a tak se mi tam tak hezky sedělo, že sem si tamní pobyt prodloužila o hodinu, než sem měla původně v plánu.

pak nastala akce bé — dozapsání se do předmětů u nás.
když sem se tak prohrabovala v zápisovejch listech předmětů, narazila sem na dějiny špionáže, který si chci zapsat už od prvního roku, co tam sem, ale nikdy ještě nebyly na programu, a pak ještě na jeden předmět, co sem si ho chtěla původně vzít, ale pak sem ho nenašla v elektronický databázi (ať žije elektronickej zápis).

i vydala sem se na sekretariát zeptat se mrs secretary, jak a co mám dělat, když ty předměty nejsou v tý databázi, jestli stačí napsat se jen na papír.
ale mrs secretary tam nebyla. byla tam jiná mrs secretary, která o tomhle neměla ani páru, a tak sme se společně vydaly hledat pana ředitele, hlavu naší pomazanou.
u sebe nebyl, a tak mrs secretary 2 začala chodit po chodbě od jednoho kabinetu k druhýmu a na všechny dveře hlasitě bušila a pak se hlasitě ptala, jestli tam neni pan ředitel, až pan ředitel vykouknul ze dveří wé cé a zeptal se, co mu chceme.

mrs secretary 2 mu vysvětlila situaci a on rezolutně odmítl, že by se moje vytoužené dějiny špionáže měly provozovat v zimním semestru. tak sem ho upozornila, že je to sice velmi nepravděpodobné, ale přeci jen možně, že neví uplně všechno, protože na zápisáku dějin je silně napsáno, že vypsáno dodatečně a že mu tim pádem ta informace třeba unikla.
on si všimnul jakéhosi podpisu na onom papíru a řek, že jestli je to podpis mrs secretary, pak je celkem pravděpodobný, že se vážně jedná o uniklou informaci a že kurz fakt bude.

taky sem se zeptala, jestli je pravdivá ta fáma, že se konec zápisů o tejden odložil, a prej jo.

já to hned věděla! holt je naše milovaná škola plná neschopnejch individuí a kdyby se neprodloužil termín, půlku z nich by vyházeli, protože se prostě nedokázali zapsat.

takže to všechno mě naprosto uklidnilo. mám ještě tejden času, netřeba se denervovat.
a jela sem domu

sice sem nesplnila položky plánu
 — jít na přednášky
 — jít do knihovny

ale to je detail.
moje zákeřná choroba mě jistě omlouvá.
vážně mi nebylo akorát.

přijela sem domů, dala sem si sprchu a zaplula do postele.
bylo sice poměrně brzo, ale já byla uplně zničená.

no..a noc sem pak strávila s netem a icq.
lepší pátek sem mít nemohla

Komentáře

......bylo fakt hnusne a dnes neni lepe.........
ale jo...je lépe :)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz