Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
16. října 2004

"můžeš" a "nemůžeš" je rozdíl

a to sem dneska zjistila. nějak mě to "nemůžeš" motivuje. to už sem ostatně zjistila dřív v jiných souvislostech, ale o tom možná někdy jindy.


dnešní den byl poměrně nuda.
teplota mi sice klesla (hurá), ale furt to nebylo na nějaký ejchuchu.

protože doma nesděluju žádný informace o sobě (natož, že sem nemocná), tak maminka netušila, že její jediná dcera bojuje už dva dny s teplotou 38+, a ráno (v 9,00) mě nemilosrdně vyhodila se psem.
naštěstí oba rodičové jeli na svůj pravidelnej sobotní výlet a tak sem nechala bobšu vyčurat a zase zapadla do postele.

a spala sem a spala a spala až skoro do půl třetí. a musim říct, že sem se už hodně dlouho takhle nevyspala.
po probuzení sem se osmělila zkusit použít teploměr a vida:
37,8
nádhera :)

tak sem i vzala paralen a přemejšlela, co asi budu dělat.
ačkoli nerada píšu esemesky, překonala sem se (a to dokonce několikrát) a napsala potencionálnímu objevu a taky sem zapla pc s odhodlánim, že konečně začnu pracovat na tom zrpopadeným referátu.

jenže...venku svítilo sluníčko...

já sem normálně strašně línej tvor a tak takovýhle věci ignoruju, ale ...
to je ve dnech, kdy ven jít můžu, ale nechci.
teď sem zase chtěla, ale nemohla.

a tak sem koukala z okna a "nemohla" se pomalu měnilo na "neměla bych" a pak sem si řekla, že spočítám auta před domem, co z okna vidim, a když jich bude licho, tak pudu, když sudo, tak se budu nudit doma.

bylo jich 18 a tak sem se sebrala a šla ven :)

a bych se nenudila sama, stavila sem se pro filosofa.
odbyl mě tim, že je nemocnej. tak sem mu řekla, že já taky, tak ať nemele, veme psa a de.
tak sme šli.

filosofovi bylo asi fakt hůř něž mně, protože mlel celou dobu takový filozofický pitominy, že sem mu začala vyprávět blbý vtipy, aby toho nechal.
dokonce se některejm vtipům i smál, což značí, že mu fakt dobře nebylo, protože mejm vtipům se nikdo nesměje :)

pak se mu najendou už i přestalo chtít domu, tak sem ho vzala k nám, udělala nám čaj s citronem a.......ukázala sem mu blog :-o

ale on je natolik antiglobalista apod, že doma net nemá, a natolik filosof, že do pár dní stejně zapomene adresu, takže...snad se tolik nestalo :)

no..a pak sem chtěla zapracovat na tom referátu.
dostala sem se tak daleko, že sem vyhrabala knížky, co mám doma, abych se podívala, jestli tam nenajdu nějaký info, ale nic moc.
zjevně sem si nevybrala moc dobrý téma :/. ale do úterka to musim nějak splichtit.

taky se mi dostalo toho, co sem potřebovala:
politování
volal pan podnikatel, aby mě vytáh někm ven. to pro mě byl teda šok, protože na takovýhle iniciativy od něj nejsem zvyklá. ale řekla sem mu, že sem nemocná, že mám teplotu a tak, a on mě taaaaaakhle hezky politoval :)
taky se chtěl stavit, ale na to sem vytasila pádnej argument:

"nené..to nemusíš...akorát bych tě nakazila, byl bys nemocnej a nemoh bys do práce"
"nojo..to má vlastně pravdu...tak se rychle uzdrav"

že se na práci chytí, to mi bylo jasný.

no a protože mi zase začalo nebýt ó ká, změřila sem si teplotu a zjistila, že je to zase 38 :-o.
ono se asi s teplotou fakt má ležet...
tak já si zase dojdu pro ten paralen a od zejtra budu :)

Komentáře

tak jsi udělal dobře, že jsi šla ven. Když se ti chce spát, tak zalez do pelechu. Takhle funguju v nemoci (ve zdraví taky), prostě se spolehnu na to, že tělo ví co chce.
no...tak na to já se moc spolíhat nemůžu...
moje tělo chce furt jíst a to by nedopadalo dobře :)
na jídlo jsem zapomněl, to se musím taky drasticky brzdit, jinak by mi cukrovka dala...

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz