Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
17. října 2004

jak bylo dneska

den jako korálek

takže...je jedenáct v noci a tak je asi čas na to, zhodnotit, jak proběhl dnešní den.

ráno začalo velmi nehezky.
maminka měla opět jeden ze svojich přechodových záchvatů hysterie, a tak nám všem vyčetla velmi ale opravdu velmi hlasitě všechny naše hříchy už od kolíbky.
táta to asi odmítal vydržet a tak se uklidil na zahradu aspoň na dobu nezbtně nutnou k překonání bouře.
nejdřív byl sice na maminčině straně, když mi nadávala (tentokrát sem byla na řadě já, protože sem den předtim zapomněla umejt bobšinu misku na jídlo po její večeři), ale když se maminka pustila i do něj, pochopil, že její rozhořčení postrádá logickou příčinu, a radši vyklidil pole.

nu což...pominula sem všechny výrazy, kterými mě maminka počastovala, osušila slzu — to když mi opět vyčetla můj život a jako už tolikrát se zase babrala ve věcech, do kterejch jí ale vážně nic neni, a šla sem loupat cibuli, loupat brambory, krájet maso, otvírat konzervy se žampionama a píct něco sladkýho, aby moji milovaný rodiče měli co po obědě ke kafi.

maminka neumí odpočívat a tak si vzala lux a musela aspoň luxovat a u toho nadávat na malého bratra, jak to v pátek odflák. ten se asi rozhod, že pude v tátových šlépějích a pod záminkou hokejbalovýho zápasu vyklidil pozice.

po obědě se situace jako obvykle uklidnila. rodiče i babička popíjeli kafe a pojídali americký koláč made by jane a jane se uklidila do pokoje, kde se zamejšlela nad svojim životem, a snažila se zjistit, kde že furt dělá ty chyby.

pak sem to radši vzdala a povzbuzená svojí utěšeně klesající teplotou sem šla ven.

celkem se mi tam ani nic zajímavýho nepřihodilo, až na řidiče s tmavší pletí a špatnou češtinou, kterej se mě ptal, jestli

"nefité, chudy do ...(vesnice co se menuje užnevimjak)"
"jj...jeďte tudy pořád rovně. ono vás to dovede"
"a slešno...nechseté si pšisednout a ukchasat mi to pšimó?"
"no to nechci. nashledanou :)"
"škodá slešno...škodá"

a jel
myslim, že to byl buď úchyla nebo obchodník s bílým masem.
nebo oboje.

pak bobša honila bílou číču, a když sem na ní zavolala, že je to fuj a
"pocem"
tak přišla takřka neprodleně.
a to mi maminka ia babička tvrděj, že je strašně nevychovaná a nedá se s ní nikam jít.
tak nevim, ale asi u ní nemaj tu auoritu. já za celou procházku vodítko nepoužiju a nemám s tim problém.
problém mám ale se sbíráním exkrementů. o to horší to je, že se bobša většinou rozhodne ulevit si na dětskejch hřištích a pod.
i dneska k tomu měla sklony, ale protože tentokrát sem s sebou neměla ani pytlík pro dobrej pocit jako jindy, rázně sem zakročila, vzala bobšu do ruky, ještě než stačila začít a odnesla jí na skrytější místo.
tam už se ale bobše nechtělo, a co že to vlastně chtěla, si vzpomněla až za pěknou chvíli a naštěstí na uplně opuštěným místě, takže sem ani nemusela předstírat, že ke mně nepatří.

no...a co večer?
projevilo se na mně dopoledne strávený vařenim u telky, kde byl akorát cirkus humberto, a tak sem se na piano naučila onu ústřední melodii.
taky sem už ale fakt chtěla hnout s tim pitomým referátem, nebo budu mít v úterý místo rendez vous innocent s potencionálním objevem rendez vous v knihovně nad nesmyslnejma knížkama.

a pak sem koukala na telku, vyvenčila bobšu a usedla k blogu, abych se tak nějak vykecala z toho nic moc dne.
jako terapie je to fajn :)
člověk tak nějak získá nadhled a to, že se předpokládá, že si to někdo přečte, mi přináší úlevu.
asi že

sdělená starost = poloviční starost

Komentáře

Chocho, matčí přechodová hisetrie... To znám... *-*
A Cirkus Humberto je taky kvalitka*-*
jj...šak já se taky utěšuju tim, že je to všude stejný ;)
*-* To já jsem z toho ještě víc depress *-*
z toho, že je to všude stejný?
Jo... A když si představím, že někde je to mnohem horší... grrr. Brrr
tak to já už si nepředstavuju.
to bych si rovnou mohla sbalit věci a odstěhovat se.
jako myslim do bohnic.

nejvíc mě děsí, že většina dcer spěje k obrazu svých matek.
pomóc!!!
:)
JEžiši marja... Ale né, moje máma je úplně nejvíc fajn.. Nebo teda bývala...
Já se spíš děsím toho, že budu jako otec....
:)

každej máme svoje noční můry

moje maminka je taky jinak fajn, když zrovna nehysterčí. škoda jen, že hysterčí 95% času, kdy jí vidim.

Nojo... To se na ní asi málo díváš, když spí *-* . Třeba já si jdu teď prohlídnout tu svojí.. Ale to proto, že jí je moc špatně... tak... jen... jestli... jdu se na ní kouknout *-*
bílá číča není fuj
i když nevím jak jinak bych psovi vysvětlil ať toho nechá, no ony kočky bývaj stejně rychlejší. na sousedového psa volám zmr.. pocem!, většinou to zabere

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz