Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
21. října 2004

o čekání

a o psychologické, sexuální a jiné praxi

já nevim proč, ale jedna z věcí, kterou na světě nejvíc nenávidim, je čekání. asi je to i proto, že čekat neumim. vždycky si připadám, jak když něco prodávám, nebo sem prostě nervní a čas se mi strašně vleče.
tohle sem psychologovi zavčas řekla, ale asi je to vážně psycholog a snaží se mě vycvičit nebo co.

chvilku po tom, co sem opustila výtvarku mi přišla sms, že to ve dvě nestíhá, že prej až ve tři.
ó ká. no problem.
pořešila sem něco na pc, provedla sem zásadní sociologickou studii a potkala sem známý, co mi pak pomohli ukrátit tu hoďku. to ještě ani čekání nebylo. ale jak se blížila třetí a od psychologa žádná zpráva, začínala sem bejt nervóznější, protože už sem začínala vážně čekat.

mno...v bufáči se známejma, který už museli jít, sem se rozhodla, že pudu taky. a že mě to čekání fakt štvalo, použila sem i mobtel

"tak se mi zdá, že mě v tom čekání chceš vycvičit"

dojela sem na smícháč a vystoupila, abych doprovodila spolužáka, a zároveň sem přemejšlela, co budu dělat já.
byly tu dvě varianty:
a) dojet metrem až na nádraží a vyrazit k domovu
b) dojít pěšky až na nádraží a vyrazit k domovu — což by dalo psychologovi větší šance.

rozum chtěl metro, protože mě bolely nohy, srdce zvolilo pěší chůzi, protože sem v jádru hodná a nechtěla sem nic hrotit a taky sem chápavá a holt sem si řekla:

"má práci"

jen sem vykročila, ucítila sem vibrace v mojí tašce — mobtel.

aaa...psycholog volá :)

"ahoj žirafko"
"ahoj"
"ty se na mě zlobíš?"
"ne"
"a co kdybysme se sešli tak v půl...na náměstí míru...u kostela"
"hmm..fajn. ale trefim tam?"
"copak ty nevíš, kde je náměstí míru?"
"no to vim, ale nevim, jestli tam najdu kostel"

no..jak sem pak došla na náměstí, bylo mi jasný, že tohle bylo trapný. kostel sem fakt najít musela. ale...když já sem to děvče ze zatáčky... :(
tak sem si ještě vyslechla přednášku o obr pseudogotickým kostele a byl mi doporučen tram č 10.

no..a teď začíná drama.
bylo totiž něco lehce po třetí hodině a já, protože sama nerada čekám, nerada taky nechávám někoho čekat na sebe.
tak sem šupkala chytit tram na anděl a tam sem netrpělive (zase) čekala na tram č.10 a v tramu č.10 sem čekala, až dojede na mojí final stop.

dorazila sem tam akorát v půl čtvrtý a byla sem na sebe pyšná. vylezla sem z tramu a řekla si, jaká sem to ale blbka, když se přede mnou tyčil do nebe kostel jako blázen.
no fajn

šla sem a rozhlížela se, kde bude nenápadně opřen ON. koukám na schody, na sloupy, na lavičky....nic.
no...sem tu první. šak se nic nestane...dycky čekal on, tak dneska....ó ká ó ká

tak sem se tam tak procházela a naštěstí tam byli nějaký alternativní asi jazzisti, co naprosto suprově hráli. tak sem si stoupla, že je budu poslouchat, ale za chvíli už sem nabyla toho takovýho "prodávajícího" dojmu, tak sem si radši sedla na lavičku.

a nastala krutá čekací fáze

furt sem se rozhlížela a čekala, že se každou chvíli odněkud vyloupne. ta "každá chvíle" trvala asi 10minut, během kterejch sem se zabavovala pozorováním krysaříka, kterej aportoval nějakou gumovou slepici, co byla větší než on sám a pak se snažil znásilnit bernského salašnického psa (pro ty, co něvědi, co to je za psa, tak...je hoooodně velikej proti krysaříkovi). pak sem koukala na holuby a snažila se vysledovat nějakou pravidelnost v tom, jak tak ťapkaj po zemi před tim pseudokostelem.

pak sem si už připadala nepatřičně i sedící a hledící, tak sem v tašce vyhrabala projev winstona churchilla někdy z roku 46 už nevim odkud a jala se podtrhávat hlavní myšlenky. jenže...jak čekám, nemužu dělat vůbec nic. pořád sem koukala, jestli už psycholog de, a každej řádek sem četla snad stokrát.

no..čekala sem dohromady asi 20 minut, kdy mě psycholog ještě stačil deptat dotazama typu jak mi to de, nebo že se mám víc snažit a když dorazil, rozsek to tim, že kostel vybral jako meetingpoint schválně, protože je vynikající pro začátečníky.

ó ká chlapče. to máš u mě schovaný :)

ale že sem měkosrdcatá, vyžehlil si to velmi rychle.
ale radikálně sem oznámila, že z mojeho čekání kdekoli zvyk dělat nebudeme, takže doufám, že si uvědomil obsah mojich slov.

celou dobu byl velmi vtipný. nejvíc mě dostal hláškou pronesenou cestou na václavák.

cestu tam obklíčily dvě slečny, a vybíraly peníze do kasičky (jako ostatně furt v praze)

"nechcete přispět na mentálně postižené děti?"
vrhala se na nás jedna z nich a chrastila přitom drobákama v kase
"nene"
vrtěl rezolutně hlavou psycholog a po pár krocích tišejc prohodil
"leda genama"
":))"

inu, neni to vtipný hoch?

důkazem jeho vtipnosti je taky jeho studium chytrých knih a snaha uplatnit získané vědomosti v praxi.
prej...

"čet sem v knížce od nějakýho sexuologa, že milenci by se měli scházet tak 2x maximálně 3x do tejdne"
"aha"

sem si pořád opakovala, že muži náznaky nedělaj, ale řikaj věci přímo. psycholog je možná vyjímka, protože mi snad včera povídá...

"víš, jak sem čet tu knížku..."
"tu sexuologickou?"
"hm"
"?"
"no..že už plníme nad plán"
":-o"

nj...je to holt psycholog a bere to vědecky.
ale...
hmmmmm...doplnila bych, co "ale", ale to bych musela vědět, že to nebude číst :), takhle jen:
ó ká...má možná pravdu

je zajímavý, jak vzácně mi připomíná mojeho velkého bratra...ten taky uplantňoval vědecký postupy. měl nastudovanou psychologii i sexuální praxi, ale úspěchy to moc neslavilo.
(když se mnou rozebíral psycho strategie na děvčata, nebo mi vykládal, jak musí psychologicky působit na současnou přítelkyni...byl to děs. pomalu jak kdyby si psal denní přípravy..
s těma přípravama se u psychologa taky trochu děsim, neb je to skoro mr teacher, takže by k tomu moh mít sklony...)

tož uvidíme...už mi přimrzaj prsty ke klávesnici a nemužu se dohrabat pointy, takže teď se ještě hluboce zamyslim, jestli tohle vypustim do světa a výsledek moje milá chudá čtenářská obci buď uvidíš, nebo neuvidíš :)



Komentáře

dostalo se nám cti a tento blog je mezi námi. Hezké - pobavila jsem se!:o)
Musim říct že mě to taky moc baví. Píšeš fakt dobře.
Teda, tipnul bych si, že se tvůj psycholog za ty knížky jen skrývá. Znám to, to takhle za někym přijdu a řeknu, že jeden můj dobrej kamarád má takovej delikátní problém... Ten dobrej kamarád jsem obvykle já sám. ;-)
džísys...já se budu červenat :)

myslíš?
hmmmmm...opýtám sa

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz