Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
22. října 2004

žiju v podivnejch sektách

nebo podivný sekty žijou kolem mě?

hmmm...takže jak začít?
od tý doby, co mi psycholog řek, že první věta bejvá obvykle ta nejtěžší, začala sem nad tim přemejšlet a už mi to dělá problém taky.
to je jak s nemocí...dokud nevíte, že jí máte, je vám blaze. jakmile vám to diagnostikujou, přichází na řadu hlídání.

tak ale k těm sektám...

k takovym podivnym sdružením mám odjakživa vrozenou nedůvěru. jak se řekne sekta, už vidim lidi v hábitech, co mě nutěj odevzdat jim všechny prachy (ne že bych jich tolik měla, ale ty co mám, nerada dám) a pak s nima dělat sborový ouuuuuuuuuuum.

některý sekty sou i skrytější.

mezi ty ale nepatří svědci jehovovi.
tak..o svým názoru na náboženství sem tu asi ještě nepsala a nevim, jestli má smysl to rozebírat. protože naprosto nehledě na můj názor: svědci sou prostě poťapaný. stačí se podivat ven kukátkem a když vidíte párek připitoměle se usmívajících lidí, je jasný, kolik uhodilo.

bylo to asi před tejdnem v pátek, když někdo náhle zazvonil na náš zvonek .
kdo to je :-o, řikala sem si.
o mně všichni věděli, že sem nemocná a brácha se svojí kompany už byl v prachu.

"kdo je?"
zeptala sem se do domofonu.
z toho se nic neozvalo, ale za dveřma pípul nesmělej hlásek...

"tady..."

hmmm..že by mi sousedka konečně přišla vnutit pohled na štěňátka? (narodily se asi před 14ti dnama a protože mi celou dobu neni ó ká, nechtěla sem tam chodit, abych tu malou drobotinu něčim nenakazila)

takže v tom štěňátkovským nadšení sem rozrazila dveře s rozzářeným úsměvem a pak sem asi působila trochu zaraženě..

"ahoj"
"ahoj"
"my tu takhle dneska večer obcházíme všechny, tak sme ani vás nechtěli vynechát..."

džísys...byla to moje spolužačka z prvních dvou tříd zš a pak spoluškolačka od prváku do čtvrťáku. akorát já byla na gymplu a ona na obchodce.
jo...a byla s maminkou.

pak vedla nějaký ty kecy vilným tónem o vůli pána ježíše krista, kterej snad zachrání ty, co procitnou...no...nemohla sem to moc poslouchat.

"promiň...ale já sem nemocná a teď......se zrovna léčim...takže..."
"ahá....tak aspoň něco na přečtení?"

džísys...

"ale jo..přečíst bych si něco mohla..."

že já nejsem víc asertivní...

a tak sem dostala nějakou podivnou brožurku, na který je maják a slunce a nevim co všechno. ani sem to nepřečetla. jen sem sem chtěla něco opsat, ale už se to asi někam vyhodilo.

a pak sem jí s úsměvem an rtech (na mejch křečovitej, na jejích vygumovanej) zabouchla dveře před nosem.

tead...já věděla, že choděj každý nedělní ráno někam našňořený...ale že je matka jehovistka a tahá do toho i dceru....a to má niki ještě bráchu a tomu je tak s bídou 12 a mně teď došlo, co že to se sestrou a matkou rozdával lidem na pěší zóně...
to se mi vůbec nelíbí, zatahovat do takovejch věcí děti...

niki je hezká holka...měla by chodit ven s přátelema a hlavně s klukama. a její bráška by si měl doma hrát s autíčkama..

jo..to by měli dělat. ne stát na ulici s brožurkama v ruce a zfanatizovaně se usmívat na kolemjdoucí a vnucovat jim tohle divný přesvědčení.

Komentáře

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz