Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
23. října 2004

nežrat, nežrat, nežrat

představte si, představte si, co sem měl dnes k obědu:
další hříšnej den

k obědu byl bramborovej salát s řízkem. ne, že by se něco extra dělo, ale měli sme na to prostě doma chuť. myslim, že sem se nijak nepřecpávala, ale i tak sem z toho měla špatný svědomí a tak sem se rozhodla, že v rámci odtučňovacího programu tohle bude moje dnešní poslední jídlo jenže...

můj táta je totiž původně řezník. už jakou dobu dělá věci naprosto jiný, ale tu a tam de k nějakým známým zabíjet (fuj...že to ale zní morbidně...).
a tentokrát šel k naší tetě a večer se vrátil i s výslužkou.
šla sem do kuchyně se napít a byla sem pevně rozhodnutá, že jíst už se nebude

a tak sem lžící po troškách ujídala zabijačkovej guláš, až ho tam povážlivě ubylo
(před ochutnáním dalších věcí mě uchránilo jen to, že sem si představila, že ten pašík ještě dneska ráno hajal v chlívku :(
tak to ne...to už sem to jíst nemohla a myslim, že ten blok mi vydrží ještě několik dní).
a pak sem ve stoje slupla několik lžic bramborovýho salátu, nad kterým maminka žehrala, že se jí nepoved
(ale poved mami...a jak :) )

psycholog řikal, že tajemství hubenejch lidí spočívá v tom, že jedi, jen když maj hlad.
nojo..ale jak mám překonat tu chuť, kterou mám skoro non stop, než přijde ten hlad?

já teda desatero detailně neznám, ale neni obžerství taky jeden z hříchů?
no...preventivně:

odpusť Pane, zhřešila sem

Komentáře

Je to jeden ze sedmi smrtelnejch hříchů. ;-)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz