Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
29. října 2004

18 let

je člověku jen jednou za život

pamatuju si celkem velmi zřetelně, když sem měla 9. narozky.

přemejšlela sem, jestli to od narození do toho dne trvalo dlouho nebo ne a řikala sem si tak ještě jednou tak dlouho a bude mi 18

osmnáctka pro mě byla magická hranice. rodiče furt všechno podmiňovali tim až ti bude 18

když mi bylo 15 měli sme vážnej rozhovor na téme — pozdní příchody domů, diskotéky, kluci atd.

táta řek:

"až ti bude 18, dělej si co chceš. stav se třeba na hlavu a odstrkuj se ušima"

a když mi konečně těch 18 bylo, přišla další výmluva dokud bydlíš s náma...
no a až se odstěhuju, bude to pořád si naše dítě

tim pro mě ta magičnost osmnáctky skončila. uvědomila sem si, že jenom tim, že je mi 18 se můj život nezmění. nevyrostu, nezhubnu, nezmoudřim ani nenabydu zodpovědnosti.

a že je člověku 18 jen jednou za život?
to je 63 taky a někdy ani to ne.

Komentáře

Ty bys chtěla ještě vyrůst? :-)
A z toho vyplýva ponaučenie. Tvoj život sa nikdy nezmení, pokiaľ ho nezmeníš ty sama. Až keď sama niečo spravíš dôjde k zmene. Bez tvojho pričinenia sama len zomrieš, to je isté.
třeba vyroste :-)
třeba vyroste :-)
nooooo...ze žirafky na žirafu třeba :-o
Dej pokoj, už teď lezu v průjezdech na schody, abych ji mohl políbit. :-)
to nepřeháněj :))
dodala bych ještě něco, ale nechci si tu z toho udělat bulvární plátek.
=M=: aspoň někde to musí být naopak, ne? :-)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz