Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
31. října 2004

průřez životem jane

aneb k čemu je vám doma zapomenutá vaše vlastní zdravotní dokumentace


prokousala sem se kapitolou z dějin mezinárodních vztahů a pokračovat se mi nechtělo.
zamyslela se´m se teda a zamýšlení provázela pohledem z okna a po bleskurychlým sledu nejrůznějších asociací sem se vyděsila, že nevim, kam sem ulila svojí zdravotní dokumentace, kterou mám doma už...no...dva a čtvrt roku.
jen doufám, že to neni nezákonný.
když sem se jednou bavila s kaprem a on mi vysvětloval, o čem že je jeho přednáška s vážne komunistickým názvem organizace vojenského zdravotnictví v míru, tak sem se ho ptala, jestli vadí, že mám ty papíry furt doma.
a to na mě poprvý v životě zvýšil hlas a důrazně mě žádal, abych s tímhle faktem něco dělala.

je to asi rok a...no co no...ono to nějak dopadne.

první zápis v mojí ZD je kouzelnej
čilá holčička, dobře vyvinutá, kůže čistá, suše se olupuje.....kojená a 2-3 hod, v pauze čaje, o vodě poučena. stolička 2-3x denně řidší, pravidelná...

tak to mi bylo 12 dní

po měsíci už sem byla zase o něco šikovnější
pije dobře, neblinká, pozoruje, sleduje, otáčí se po hlase, drží hlavičku

a to ještě nic neni proti třem měsícům
holčička stará tři měsíce, pěkná, čilá, dobře prospívá, kůže je čistá. směje se, brouká si, pozná láhev při krmení, sleduje visící hračku, počíná reagovat na známé situace

no..ale pak už se ve mně začala projevovat plachost
1letá prohlídka
holčička se bojí, pláče, těžko jde navazovat kontakt, drží se maminky. chodí, běhá, leze do schodů i ze schodů, podá žádanou věc, zasunuje do sebe hračky, plní jednoduché příkazy, pije z hrnečku, spí po obědě, nepomočí se přes den, v noci občas :))


ve dvou letech se projevila moje osobnost
velká holčička. bojí se, nechce mluvit, neodpovídá na dané otázky, rozumí všemu, opakuje daná slova, ale neplní příkazy.
běhá za míčem, tahá hračky na provázku....


no..přijde mi to jako zkoumání opičky.
já si tohle náhodou moc dobře pamatuju. jak sem tam seděla u stolečku na minižidličce a pan doktor seděl za stolem a koukal na mě přes silný tlustý brejle, který mu dělaly obrovský oči. a sestřička měla dlouhý vlasy svázaný do drdolu a byla strašně veliká a řikala mi:
no tak jane...poď se mnou támhle, pověz mi, co je na tom obrázku, podej mi tu červenou kostičku

a já nic. ve dvou letech už mě prostě tohle štvalo. navíc...pořád mi dávali nějaký injekce a pak...chtěli to záplatovat nějakým obrázkem.
já sem nebrečela vždycky jen proto, že mi maminka slíbila, že když budu hodná holčička, tak mi pak koupí takový to žlutý lízátko na špejli zabalený ve voskovaným papíře do modra zbarveným, co ho už dneska nedělaj. jako to lízátko. ne ten papír.

pozdější zápisy už nejsou nic moc. jen často začínaj
hezká, čilá holčička

a já sem hezká byla :)
svoje fotky z toho věku od 0 tak do 7 let sou ty jediný, co si ráda prohlížim. byla sem jak andílek s modrejma očkama a kudrnatejma blond vláskama.

teď už sem z toho vyrostla. a táta si ze mě občas dělá legraci, že mě měli vyměnit, dokud mě ještě někdo chtěl.

že prej jednou, když mě rodiče byli vyvenčit u nás v zatáčce na pěší zóně, připletla se ke mně nějaká pani a byla ze mě uplně pryč.
a pak přitáhla manžela, aby se na mě taky podíval a strašně sem se jim líbila.
a nabízeli rodičům za mě auto a chatu někde na horách. a naši jim řekli, že mě nedaji za nic na světě :)


Komentáře

Ty si fakt pamatuješ něco ze dvou let? :-o
já určitě ne, protože moje matka na tuto ptákovinu kašlala. tuším mám v tom deníčku jeden maximálně dva zápisky :-)
no pamatuju si toho doktora i tu sestřičku. a od tří už sem chodila k doktorce a jiný sestřičce. takže jo.
další můj zážitek je pak ze tří let, když si naši přinesli domu bráchu
můj obdiv, já si nepamatuju, co jsem dělal předevčírem, natož ve dvou letech. :)
tak to já si taky zas až tak nepamatuju...
momentálně si nemůžu vzpomenout, co sem řikala před dvěma hodinama

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz