Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
31. října 2004

p o d z i m

no nezní to krásně?

když to slovo slyšim..

podzim

vybavim si jednu naší zatáčkovskou ulici

je tam vždycky napadáno spousta listí ze stromů, který nevim, jak se menujou, ale to listí je vždycky nádherně zbarvený.

některý je ještě zelený, některý žlutý, červený, hnědý...

ležej ho na tý ulici hromady, protože ho nikdo moc neuklízí a já tam chodim a nabírám to listí botama a krásně to šustí.
sluníčko svítí už spíš jen nesměle a ve vzduchu je cítit....no prostě podzim.
takový..syrovo, sychravo, vlhko...

a lidi choděj nabalený, protože to sluníčko už je vážně hodně nesmělý a stahuje si kolem sebe mraky, aby na něj nebylo moc vidět.

a já se koukám do oblohy, a protože stromy v tý ulici sou vysoký, tak jí ani nevidim. vidim jen ty holý vrcholky a když zafouká vítr, koruny stromů se třeba odkloní a pustí na zem paprsek světla a při tom se pomalu snášej na zem další barevný lístečky, a já čekám, jestli třeba nějakej nedoletí až ke mně, a zkoušim si něco přát.

třeba když přání plněj padající hvězdy, tak to s listama bude taky tak.

Komentáře

Brouzdání v listí úplně miluju. Jednou jsem se takhle brouzdal dlouhou hromadou kolem trávníku,až jsem na konci narazil na babku která to listí do tý hromady zrovna shrabávala.
jj...když narazíš jen na babku je to fajn.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz