Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
1. listopadu 2004

jen tak pro úplnost

k historce s chlebem

když maminka přišla dneska z práce kolem plůl šestý, došla sem zavřít dveře od pokoje a pustila si hudbu o něco víc nahlas.

vim, proč to dělám

za chvíli už sem slyšela křik, naštěstí sem mu díky předchozím preventivním opatřením nerozuměla.

"co sis to zase dělala k obědu??"

přišla mi to teda maminka zopakovat face to face

"no to kuře sem si opekla"

"a to sis ho nemohla ohřát v mikrovlnce? teď je ta pánev zase celá zas*aná!!"

achjo...

už sem mlčela a dělala, že něco dělám.
když já nemám ráda ohřívaný jídlo z mikrovnky :(
a ta pánev se trochu přiškvařila, tak sem jí namočila, že to umeju večer, až se to odmočí.

za chvíli byla maminka doma zase

"tys kupovala chleba??"

"no dyťs mi ráno řikala, že ho mám koupit...:-o"

bože muj...co sem zase neslyšela? nebo slyšela, ale nepochopila?

"neeee!! já sem ti řikala, že ještě nevim, že ti tady napíšu, jestli ho máš koupit nebo ne!!jestli dneska, nebo až zejtra!!"

"tak sem ho koupila už dneska no.."

achjo...tak já nevim...
si pamatuju, že řikala, že mi jště řekne, že ho mám koupit.
ale to bylo včera!
ráno přece...
že by se mi to zase zdálo?
co sem komu udělala, že mám takový sny?

já sice ráno v kuchyni nenašla ani obvyklej vzkaz, ani obvyklou dvacku.
ale protože byl ubrus na stole skoro na zemi, jak se tam asi honily kočky, tak sem si řikala, že oboje bude zase někde zašťouraný, jako už posledně, kdy nám kočičky někam ztratily kovovou padesátikorunu.

a takový drama sem kvůli tomu pitomýmu chlebu dneska zažila...

sem prostě nezvedená dcera, co neposlouchá svojí matku a když už jí poslouchá, stejně slyší jen to, co chce.

asi nemám jen selektivní poruchu zraku(viď =M= :), ale i selektivní poruchu sluchu.



Komentáře

jó matky, to známe
doporučuju odstěhovat se dřív než přijdeš o poslední zbytky zdravého rozumu
joooo...tak to vypadá dneska na nějaký osudový spiknutí proti mojemu pobytu doma u rodičů, protože už seš druhá, kdo to téma nadhodil.

tak snad, že bych si fakt našla tu práci? :////
jo, to je jenom 8 hodin buzerace denně, což je podstatně míň než dokážou naši nejbližší:)
ještě pár takovejch argumentů a praštim do toho :))
Věděj u vás v zatáčce, že chleba jde strčit do mrazáku? ;-)

(Nebijte mě, já vím, že pak není tak dobrej.)
život na kolejích má své nesporné výhody - nestačíš se rozhádat s rodiči...
no...kolejí tu máme spoustu.
zatáčka je totiž tzv železniční uzel :)
S tim jídlem to mám dost podobný. Bydlet doma je na hovno.
odstěhoval jsem se na druhý konec města - trochu pracovat - no, to se ještě snese... a je klid. rodiče to nejdřív brali dost těžce ("jediný syn se na mě vykašle" atd atd), ale posléze byli daleko víc v pohodě než předtím. udělali by pro mě první poslední, vždycky tam je spousta jídla... no prostě to nejlepší z obojího :) rozhodně radím se odstěhovat, je to slastný pocit :) (ovšem rodičům pokud možno ani neříct, kam přesně... já uvedl jen "Brno-Komín" - teď už je to teda Líšeň - a oni ani nenaléhali, takže super)...
nojo...
ale zásadní problém je ten, že já byh se odstěhovala hned,jenže...
to chce peníze a to chce pracovat a to se mně nechce.

sem zatim někde ve fázi 1 možná lehoučce vstupuju do fáze 2, takže mám ještě minimálně rok před sebou.

takže aby bylo jasno:
mně je vážně naprosto jasný, že bydlet od rodičů je storkát lepší než s nima a to pro obě strany
odstěhovat se - to chce jediné. odstěhovat se. já to tak udělal. peníze jsem sháněl až potom a práci úplně nakonec. sice jsem pak ještě čtyři měsíce tak porůznu dlužil (ale nikdy jsem neměl kontokorent, ten byl pořád jako poslední záchrana, kdyby se všichni věřitelé najednou vztekli), ale stálo to za to. práce se totiž hledá daleko líp, když ji prostě musíš nutně najít. jinak se do toho (aspoň normálnímu) člověku nechce.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz