Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
2. listopadu 2004

moje středeční maturita

aneb všechno bude jednou za náma :)
už je tomu několik let (několik málo let), co sem si maturitu odbyla.
a proč že teda o ní píšu?
a proč to dělám zrovna teď?

sou dva důvody:

1) od rána se klepu absťákem a musim prostě něco napsat
2) četla sem teď u márinky o její osmnáctce a inspirovalo mě to


na poslední zvonění sme netradičně nacvičovali "divadelní kus". upravili sme si budovatelské drama o vaška káněte "parta brusiče krahana"

upravená verze by měla bejt někde na písmákovi, když jí najdu (někdy), tak jí sem hodim, protože to místy stálo za to.

nejde tady ani tak o tu hru, jako spíš o fakt, že na poslední středeční zkoušku přišla modelka se svýma obrovskýma modrýma očima celá rozzářená.

"tak sem si vypočítala, že když se ode dneška naučim každej den 8témat, tak to mám do matury akorát"

džísys :-o

8 denně????

a to se už modelka začala učit dřív aspoň trochu. já maturovala od toho dne přesně za dva tejdny a ještě sem to neviděla.

celej gympl sem trpěla tim, že se neumim a taky hlavně nechci učit.

vždycky sem přišla před testem nebo zkoušenim do školy a..

"já to vůbec neumim :("

"já taky ne"

uklidňovali mě všichni.

ale jakto, že pak jenom já stála před profesorem a mlčela, jakto že pak jenom já odevzdávala poloprázdný papíry?

byla sem tak blbá, nebo mi lhali?

asi oboje

před maturitou sem byla vystreslá. a tak sem se rozhodla, že začnu s přípravou už v pátek odpoledne.

vzala sem bobšu, do ruky dvacátou šestou maturitní otázku z dějepisu a šla sem se učit při procházce.

za tu hoďku sem se otázku naučila, ale o týden později sem zjistila, že už si nepamatuju ani ťuk.

nakonec sem se učila 10 otázek denně od devíti hodin ráno do devíti hodin večer.

dodneška žasnu, jak sem to dokázala. doufám pořád, že je ve mně přeci jen zbyteček zodpovědnosti, kterej se dokáže zmobilizovat, když mi teče do bot, a hřešim na to.

"mami neboj...pětku nedostanu"

uklidňovala sem maminku, která se na mě chodila starostlivě koukat.

mamika jen dávala oči v sloup

"já bych nehtěla, ani abys dostala trojku jane!"

"tak to nevim, co s tim budeme dělat mami :)"

v pondělí sem se šla podívat na svoje spolužáky a zážitek z toho mě natolik otřásl, že už sem se do středy nenaučila ani nic.

ve středu ráno sem zoufalá zjistila, že neumim 8 otázek z nj, 10 otázek z dějepisu a 18 otázek z aj, což mě ale bolelo nejmíň, bo aj mi nedělala problém.

"řekni mi, co mám u těhle otázek říct, abych dostala aspoň trojku"

volala sem zoufale velkému bratrovi ohledně dějepisu a snažila se vstřebat jeho následný rady.

sbalila sem berušku a kočičku pro štěstí, svoje červený pero parker, který sem si koupila speciálně pro tu příležitost a vyrazila sem.

ani sem nestačila říct ostatním ahoj, když už na mě slávina (třídní) valila oči

"no kde seš prosimtě? už si na řadě"

:-o

moje maturitní skupina byla jen tříčlenná a díkybohu za to.
jen díky tomu sem asi odmaturovala v pohodě, protože prostě nebyl čas se stresovat. všechno to šlo rychle jako na běžícím pásu.

vždycky sem odešla od potítku rovnou ke komisi, od komise pak za dveře, kde mi ív řekla

"prima..to bylo na jedničku"

"myslíš?"

"jasně :)"

a už sem se šla zase potit.

poslední byl dějepis a já si vytáhla otázku s proklatě nízkým číslem.

a dopr... jestli to je pravěk nebo nějakej divnej středověk, tak to je po mně

"humanismus a renesance, to zvládnete jane"

a taky že jo. sice sem chtěla kecat o kolumbovejch objevnejch výpravách, ale je spíš zajímalo vyvrácení říše inků a aztéků, ale šlo to.

až v části B sem začala vykládat místo o pánu z valdštejna o někom uplně jiným

"anoooo...to máte sice pravdu, ale nám jde spíš o..."

"ahááá...ježíš, já se spletla"

"ale nespletla!! jen nám řekněte taky o..."

když bylo po všem, přišla za mnou dějepisářka

"když je předsedkyní maturitní komise profesorka fyziky, nikdy neřikejte v humanitních předmětech, že ste se v něčem spletla. ona tomu houby rozumí"

no a bylo

ani to nebolelo

mamince sem zavolala, jakou má šikovnou dceru, která to uválčila na pouhopouhou dvojku z němčiny a maminka byla štěstím bez sebe.

hned v pondělí mě čekaly první přijímačky.
ale o těch třeba zase někdy jindy :)

Komentáře

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz