Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
12. listopadu 2004

jak sem šla do práce

aneb nebylo to znamení zhůry?

bylo to ve druhým ročníku sš.
rozhodly sme se s ív, že je na čase se aspoň trošku zařadit do pracovního procesu a protože byly akorát jarní prádzniny, chtěly sme se obětovat a něco si vydělat.

naklusaly sme do agentury na strahově. je to tam, co job centrum, ale neni to job centrum. už si nějak nepamatuju, jak to bylo přesně.

po nějakejch průtazích nás konečně poslali do delvity, že tam budem dělat užnevimco.

inkriminovanej den sme se vypravily ze zatáčky do velkoměsta, dorazily na dejvickou a pak jely dál do delvity. měly sme nastoupit v užnevimkolik, ale řekněme, že třeba ve dvě.
dorazily sme před delvitu tak kolem půl druhý a přišlo nám to nějak moc brzo, tak sme ještě zevlovaly kolem a já si kousala nehty nervozitou, protože sem se před nedávnem seznámila s mladíkem, kterej dělal vedoucího užnevimčeho právě někde v delvitě. protože to byl tak neuvěřitelně divnej mladík, tak sem mu řekla, že se mu ozvu (až budu mít kredit) a už sem se mu neozvala. po pár pokusech o kontakt přes sms a volání vzdal snahu i on. uf uf

když už sem u toho:
divnějšího člověka sem nepotkala. taková...leklá ryba...absolutně žádný emoce ve mně nevyvolal. ani negativní, o pozitivních nemluvě. no prostě...strašně divnej člověk. fakt divnej

no a s timhle sem šla do tý delvity.

asi deset minut před druhou sme se konečně odhodlaly a šly a nechutí dovnitř.
zavedli nás do podivnýho kanclíku a chodili se na nás dívat jak na exoty. až asi v půl třetí přišla nějaká ženská a že prej je jim líto, ale že sme přišly pozdě a že už jim tam přišli nějaký brigádníci, co jim tam choděj pravidelně, a že jak sme nešly, tak už je zařadili atdatdatd, a že to je chyba agentury a jánevimcoještě.

my se nebránily, protože pracovat se nám fakt nechtělo. plný elánu sme nastoupily do tramu a jely na dejvickou, že se pomalu přesunem dom.

chtěly sme vystoupit na můstku, když tu ouha :-o

"revizoři"

"shit"

"vystoupíme až na další zastávce..."

a tak sme popojely na staroměstskou.
vypadalo to, že nikde nikdo a tak sme srdnatě vystoupily.

"kurva!"

zaklela ív a začala se maskovat a prchala za sloup.

džísys...taky nemohla bejt míň nápadná? mohly sme třeba projít s davem. takhle sme tu zůstaly samy.

my sme totiž jely načerno. já si lístek vždycky kupuju! ale ona mě svedla ke hříchu, že prej si ho nikdy nekupuje a nikdy jí nechytli.
nj..všechno je jednou poprvý.

"dobrý den slečny, revize jízdenek prosím"

přišli k nám jeden malej a jeden velkej.

"nemáme"

"aha...tak občanský průkaz prosím"

"nemáme"

"aha, tak pojďte s námi prosím"

no a tak sme začaly radši hledat ty občanky, protože se začaly blížit dva příslušníci policie.

"tak to bude za čtyři sta. budete platit pokutu na místě?"

vyvalily sme oči :-o

"to asi ne"

a tak sme dostaly lísteček, a že máme do měsíce dojít na dopravní podnik nebo kam, nebo bude penále.

ach jo.

tož takhle skončila naše výprava za prací a za penězma.
práci nám nedali a ještě nás zkrouhli revozoři v mhd. to bylo určitě znamení, že se o práci nemám pokoušet! snažila sem se a byla sem potrestána!

Komentáře

Pro dobrotu na žebrotu, znáš to:o)
a každý dobrý skutek budiž po zásluze potrestán

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz