Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
14. listopadu 2004

vhodná chvíle

aneb co maminku děsí?


"teda jane, já ti dám pár pohlavků"

pravila maminka, když sem si při uklízení utahovala z kabelky, nad kterou se nostalgicka zasnila, že prý jí má z tanečních

"mami...myslíš, že je vhodná chvíle?"

"abych ti dala pár pohlavků?"

"ne. abych se tě na něco zeptala"

"peníze ti nepučim"

"nee..o to nejde..jen..tak sem si myslela, že v úterý po škole zůstanu v praze"

"dyť tam zůstáváš pomalu každej den. mě udivuje, že se ptáš"

"no..ale jako do středy, víš? možná do čtvrtka"

"jako přespat? :-o"

"no :)"

maminka je bystrá

nicméně co následovalo mě poněkud vyděsilo. možná sem přeci jen měla jako dřív použít výmluvu, že spim u míši nebo někde, jako obvykle. ona maminku asi upřímnost děsí
nejdřív řekla, že se jí to moc nelíbí, tak sem jí naznačila, že mi neni šestnáct a že

"to bylo na srozuměnou mami víš? to neni téma k diskuzi"

"jak neni téma k diskuzi?"

a pak pronesla onu fatální větu:

"ještě tolik roků školy máš před sebou a....a my nemáme ani korunu..."

a pak se šla vysmrkat

džísys :-o
a jak to s tim souvisí? maminka má někdy svoje velmi obloukovitý myšlení, nad kterým mně zůstává rozum stát.

Komentáře

kolik je Ti let? Já vím, dáma to neříká...
Nakonec to mamka ještě rozdýchala?
tak...se mi to nechtělo proflakovat, ale...stejně už sem to tu naznačila.
-> jednadvacet
a tak to ono jí nic jinýho nezbude. já se jí fakt neptala. jen sem chtěla, aby měla víc času to překousnout.
sem si řekla, že když =M= narozdíl od pana podnikatele zná, nebudu se už skrývat za výmluvy.
džízysmarjá..
co takhle udělat zatáčce pá pá a zůstat v Práglu?
jako až na věky?
no..o důvodech, proč se nestěhovat, sem psala někde u něčeho v komentářích.
brala bych to. ale to by nejdřív chtělo práci.
už sem se dostala i z toho stavu, že se mi pracovat nechce. pracovala bych ráda. ale dělala bych něco, co mě baví. z brigád, kterejma sem doposud prošla, mám jen negativní pocity, co se zařazování do pracovního procesu týče.
proste kdyz =m= otehotni, tak mas po skole a na svatbu nemaj penize :)
tak to je ó ká. to nehrozí :)
o tom musim maminku doinformovat
akorát :P
:)
Moment, jak nehrozí? :-)
zatajils mi něco? :-o
No, nezatajil, právě. :-) Hrozí vždycky, ne?
že otěhotníš? :-o
Ježiš, ty ses nechala tim Webskym úplně zmást. :-)
on mě zmát? :-o
tak o co teda mamince šlo?
achjo..nedělejte si ze mě legraci, když víte, že mám útlum...

ale..mně se to hned nezdálo!
maj obavy o zářnou budoucnost svého dítka. Znám z vlastní zkušenosti. Nejdřív vybudovat kariéru, makat, mít hodně peněz, zajistit se. To je tak kolem dvacetin dítka.
Kolem třicetin dítka (padesátin rodičů) se karta radikálně obrací a honem, honem pořídit vnoučka, ať si ho taky užijou, bo na to už maj věk, ne?

Ale vážně, svatba je vážně drahá záležitost, takže jsem z toho Tvýho článku pochopil, že máti se bojí toho, že prostě na školu začneš dlabat a budeš se věnovat škvrněti.
A asi taky toho, že utečeš z domova

Promiň, že to mám tak dlouhý.
U nás jsou rádi, že jsem si uklidil v pokoji.
já vim, já vim...já sem v tom strachu z otěhotnění vychovávaná od první menstruace. maminka se asi bojí, že se to u nás dědí, neb ji měla maminka neplánovaně brzo a moje maminka měla velkého bratra taky neplánovaně brzo.
jen sem tu tak žertovala samo.

a že dlouhý...neva :) jen se rozepisuj. aspoň mám co číst ;)
(nejradši ze všech blogů čtu totiž ten svůj :D )

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz