Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
26. února 2010

Jako korálek

Dnešek začal opravdu báječně. Ráno zazvonil budík v 8.30 a já vstát prostě nedokázala.
Vykutálela jsem se skoro o hodinu později s náladou pod psa. Jsem hovado, já vím, ale holt jsem si nechala včerejší návštěvou totálně zkazit náladu. A vážně jsem řekla kocourovi, že chci svatbu odsunout.

Když mi to ráno připomněl, už mi to přišlo lehce líto a teď už mám zase sil pokračovat v plánování. Ale o tom jsem psát nechtěla.

Tak tedy — ráno zaspáno. Pak jsem vyběhla na vlak do zatáčky, kde jsem měla nějaké to úřední zařizování. Skoro až u metra jsem si uvědomila, že nemám občanku, takže jsem mazala domů, kde jsem jí nemohla najít.

Na nádraží jsem dorazila minutu před odjezdem vlaku a mazala na čtvrtou kolej, odkud VŽDYCKY odjíždí. Vlak tam sice stál, ale na tabuli černo. Kua! tak jsem mazala k tabuli odjezdů vlaků, abych zjistila, že tentokrát se startuje ze sedmičky, takže jsem zasprintovala, a vlak mi ujel před nosem. doslova. O půl vteřiny!
Měla jsem vztek a volala jsem kocourovi, abych se uklidnila. No co, aspoň si stihneš koupit jízdenku, něco k snídani a další vlak už ti určitě neujede, uklidňoval mě. Fajn. Tak jsem se zařídila, zalezla do přistavěnýho couráku a četla si.

A hádejte co. Vlak mi skutečně neujel! Pro jistotu ho zrušili uplně! Prej jim někde něco nesvítí. A další zase až za hodinu. Bohajeho!
Tak volám babičce, aby na mě nečekala s obědem, a pak jsem chtěla zavolat i pani na úřadě, že se proti mě všechno spiklo, ale vybil se mi telefon.

Nakonec jsem do zatáčky přecijen dorazila, byť o několik hodin později oproti původnímu plánu. Mažu na úřad, bylo půl jedný. Dveře zamčený, byť je na nich cedulka, že do jedné otevřeno. Tak jsem se osmělila a zaklepala na vedlejší dverka. Vyloupla se ona moje paní, tak jsem na ní vychrlila, co že se mi to všechno stalo a ona mě s úsměvem pozvala dál. A pak, že nejsou hodný úředníci.
Jenže víte vy co? NIC!
Potřebovala jsem jedno potvrzení, jenže:
No, já to teď nemůžu vydat, oni nám včera předělávali síť a dneska se do toho nemůžem celej den dostat.

No to mě potěš koště!!!

Prý to bude hned zítra. Jenže já s tím potřebovala dojít na další úřad, který má zase otevřeno až příští tejden. Takže výlet zbytečnej... Taky mohla zavolat. Ale já vlastně měla vybitej telefon.


I když uplně zbytečný to nebylo.
Mám vdolky a domácí marmeládu od babičky, domácí med od mámy a Twilight ságu od kamarádky.

Komentáře

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz