Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
26. února 2010

Už se montujou!!!

Na téma svatba mi babička řekla, že ona už je teda ze starý školy, ale ať šetříme. Ale že ona je teda ze starý školy a vidí to svým starým rozumem, tak ať si jí nevšímám.

Pak mi máma řekla, jak si babička vymohla, že chce píct svatební koláče, a dokonce vytáhla sto let starej rozpočet, kterej přirpavovala na máminu svatbu, a jala se plánovat, co všechno a za kolik budem s kocourkem potřebovat.

Máma mi řekla, že maj s babičkou dohromady asi 6 receptů na svatební koláčky a že každej recept udělaj z kila, aby zjistily, kolik se toho upeče a který jsou nejlepší.
A že udělaj krabici pro sebe, krabici pro kocourkovo rodinu a aspoň 5 kilo na svatbu.
Jedním dechem dodala, že dorty objedná v cukrárně u draka. Nějakej menší svatební a potom další tři, čtyři pět dortů, aby toho bylo dost.


Milá moje čtenářská obci... co jsem měla dělat? Inu utla jsem to hned v zárodku.
Koláčky chci koupit a jen ve velmi rozumném množství, aby jich pár na oslavě bylo. Před svatbou jen do košíčků pro babičky, aby si užily, až jim přivezu oznámení a pozvánku.
Dort chci jeden jedinej a že nebudu mít co dát do výslužek mě nezajímá, protože výslužky dělat nebudu.

ALE!
Máma přece musí podělit rodinu, dát koláčky bráchům a kolegyním v práci... A jeden dort? To bude jako stačit padesáti lidem, jo? Cože?? Patrovej???

Tak jsem mamince řekla, že jestli jí neni hloupý, upíct si sama sobě a mým bratrům a svým kolegyním na mojí svatbu koláčky, tak pro mě za mě. A pokud jich PÁR zbyde i na svatbu, že jistě budu ráda, protože domácí jsou určitě lepší, než sebelepší kupované (to už jsem zapojovala diplomacii, všímejte si!). Ale že dort si prostě kupuju jeden a tam, kde to mám ráda a kde mi chutná.


Až později ve vlaku jsem si uvědomila, že jsem tím mamince asi nechtěně vrátila její vlažné až spíš ledově chladné přijetí, když jsme jí a tátovi přijeli zvěstovat onu novinu. Svým způsobem mi možná chtěla projevit radost a podporu.
Ale couž. To začíná u koláčků a dortů a kde by to skončilo?

Komentáře

Radím nechat mamince menší pole působnosti v oblasti, na které ti zase tak moc nesejde. Chápu to dobře, že lpíš na dortu z Lemonu? Tak si na dortu trvej, ale mamince nech, ať napeče koláčky, přinejhorším se vyhoděj.
Já zažila svatbu, kde novomanželé něchtěli žádnej dort. Ale to se přece nesluší, tak teta napekla rovnou tři! A dobře se pamatuju na svatbu bráchy, kde naše mami slíbila, že na oběd upeče jen malej jendopatrák.. Když se dozvěděla, že tchýně na večerní oslavu peče třípatrák (taky tam bylo asi 4x tolik lidí než na obědě), tak ona taky! Den před svatbou jsem s ní uhádala horkotěžko patra jen dvě.

Maminky jsou soutěživý a musej se předvést, že uměj nachystat veselku. Takže raději než všechno zakázat a pak se divit, co všechno udělaj, tak je nečím konkrétním zaměstnej (tím, na čem nelpíš).
Dalsi duvod proc nechci zadnou svatbu.Vsichni se do toho chteji montovat a organizovat
JTTŘ (Já ti to říkala :))
A bude hůř... mnohem hůř...
A z tvých stránek už se asi nehnu, dítě právě objevilo pejska co se dá krmit sušenkama a štěká...
Jéje, maminky jsou podobné všude. Když jsme chtěli dobře utajenou svatbu (jen nejbližší příbuzní - cca 10 lidí), tak taky trvala na tom, že musí napéct koláčky a podělit kolegyně v práci, kamarádky a tak.

Držíme palce.
No, my měli fakt utajenou svatbu, žádní rodiče a tak. Přišlo mi to celkem fajn :).
jj bude hur, pokud svatbu neutajis tak rodina bude trvat na tradicich a je to vicemene marnej a vysilujici boj. jako cenu vadi ze mati doveze tunu kolacku a vsechny podeli? vsak ju nech at se realizuje

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz