Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
6. srpna 2010

Včerejší kovbojka

Tak jsem včera sbalila posledních pár švestek a vydali jsme se s kocourkem směr nemocnice. Snažila jsem se na nic moc nemyslet a nechat to kolem plynout. I když do smíchu mi samozřejmě moc nebylo.

Dorazili jsme dokonce o čtvrt hodiny dřív. Sestřička už na mě zdálky volala jménem. Přecijen asi v záplavě těch 60+ lidí kolem jsem lehce zapamatovatelná.

Vyplnila jsem nějaký papíry a naklusala. Odběr krve, měření tlaku, KOlik měřim, kolik vážim, papíry pro lůžkový a hurá.
Byli jsme tam přesně v 10.30 a slovenskej sestřička, co manévroval s postelí od výtahu na nás volala, ať nezvoníme, že nás vpustí.
"Paní Pšánská, však?"
Huh :-o
Všichni věděli, kdo jsem. Byla jsem jediná ženská na příjem ten den.

Slovák mi zezačátku přišel příjemnej, ale během dne mě začal srát jak osina v prdeli! Mluvil pekelně rychle a drmolil tak, že mu nebylo rozumět.

Měla jsem domluvenej nadstandardí pokoj.
No...
NA druhý kolo si vezmu foťák, abych vám ukázala, jak to vypadá. Já jsem na takovýhle věci dost cimprlína, takže jsem byla dost v šoku. Pokoji z ilustračního obrázku na webu v sekci informace pro pacienty se to nepodobalo ani vzdáleně.

Tak v tomhle tady budu?? Peklo... Sprcha taky peklo. Takový divný plastový cosi... Utěšovala jsem se tím, že to aspoň musí bejt všechno čistý.
Na záchodě vedle držáku na toaleťák (prázdnýho) ještě držák na "močový sáček" a tlačítko "Stlačením přivolejte sestru". =M= na mě volal, ať radši moc netlačim.

Slovenskej sestřička se mnou přišel sepsat nějaký papíry a prej ještě přijde "náš doktor" a anesteziolog. Kdy, to mi nemůže říct.
"A oholte se. Všude!"
Huh? :-o
"Proč se mám holit všude, když mě budou operovat na boku??"
"No, tadial se oholte" a naznačil rukou linii nízko pod pasem.
"Tadial?? Jako od pasu dolu nebo nahoru??"
"Tadial!" trval na svém sveřepě Slovák.
"Takže tady jako nahoru?" Ujišťuju se, on kývá a zase maže pryč.

"Proč se mám sakra všude takhle holit? A to nemohli řít dopředu, ať se oholim?" rozčilovala jsem se směrem k =M=. Holítko jsem s seou samozřejm neměla. Tak nějak jsm se oholila doma den předem, abych nebyla zarostlá jak medvěd, než se zase vrátim domů, ale holit si bok mě fakt nenapadlo. Kocourek řekl, ať s nebojim, že mi pro holítko domu sjede. Stejně ještě musel pro peníze, protože za pokoj chtěli zaplatit dopředu. To nás taky nenapadlo, když se ještě neví, jak douho tam nakonec zůstanu. A taky nám to mohli říct předem...

4ekali jsme a čekali jsme na "našeho doktora" a furt prd. Po hodině jsem začínala mít dost hlad, protože jsem ráno nervama ani nesnídala. Byla jsem protivná a přecitlivělá, slzela jsem, až brečela, nervy na pochodu. Nevěděl ajsem, co mě vlastně ten den čeká, nechtěla jsem tam čekat samotná.

Nakonec jsem se šla zeptat na sesternu, jestli vědi, kdy zhruba by se mi mohl ten doktor věnovat, že mám fakt hlad a kdyžtak bych si zašla na oběd.
Slovák řekl, že však o chviločku tam bude. Chviločka trvala dalších asi 20 minut, ale přišel. Mladej, hezký modrý oči a modrý brejle. Omlouval se, že je tam novej, chvilku a dneska třetí den v kuse navíc sám na celý oddělení a nic nestíhá. Byl fakt milej a sympatickej, tak jsem se na něj ani zlobit nemohla.

Vyplnili jsme nějaký přijímací papíry. Během toho jsem nahlídla do svojí zdravotní dokumentace a viděla výsledku IVU. Docela mě zamrazilo, protože to, co mi doteď předkládali jako "velkou pravděpodobnost" jsem tak fakt viděla černé na bílém. A ten, co tu zprávu psal, to psal tak, že si je poměrně jistej :/.
Nevim, no. Největší šok už mě přešel a zase se držim toho, že jasno je přeci až po operaci.

Znova jsme probrali, jak to se mnou všechno šlo, znova všechny údaje, míry, váhy, prohmatávání a pak hurá na oběd.

Dala jsem si msažák a pak jsme skočili ještě do cukrárny (nic moc). Nakoupili jsme mi taky noviny, víno, žínku, hřeben a vodu. Pak mě =M= doprovodil na pokoj a vyrazil domů pro peníze a holítko.

Do pokoje začlo svítit sličníko, na stolek jsem si rozestavěla svoje věci (barevné), načechrala svůj polštářek (barevný) a najednou už to nevypadalo tak příšerně, jako když jsem tam přišla.
Přečetla jsem si noviny, vyluštila křížovku a sudoku.

Přišel další sestřička.
"Vy jste paní?"
"Slečna."
"Prosím?"
Kurva... :D
"Pšánská"
"Aha!"
A změřil mi teplotu.

Pak dorazil slovenskej sestřička, jeslti prej už mám zaplacenej pokoj.
"Ne, přítel jel ještě domů pro peníze, stavíme se tam k večeru."
A jestli už prej jsem vyholená.
"Ne... tak to snad stačí večer, až se budu sprchovat, ne?"
No to teda nestačí, rozčiloval se. Prej musim bejt vyholená už přes den, rozčiloval se.
"Aha."
"No, ukažte se mi. Já vám řeknu, jak se máte vyholit."
Kretén... Vyhrnula jsem tričko.
"A kalhoty nižšie!"
Sesunula jsem kalhoty.
"Však vy nemáte žádné chlupy!" obvinil mě. "To kdybyste měla chlupy až sem," ukázala k pupku, "tak byste se musela holit. Takhle nemusíte."

Aha plesk do čela. To mi fakt nemoh říct dřív... Jsem se divila, že jim vaděj i ty malý jený bílý chloupky... Tak aspoň že tak.

Volal kocour, že už je tady, tak jsem mazala dolů, abysme zaplatili. Optimisticky jsem jim dali 2500 na pět dnů, což je nejnižší hranice, za kterou by mě mohli propustit.

Když jsme šlo zpátky do pokoje, stavila jsem se na sesterně, abych papír o zaplacení odevzdala, protože už mě o něj Slovák mezitim 2x naháněl. Byly tam dvě v bílejch pláštích, ale ani jedna to nechtěla.
"Já jen provážím!"
"Já jsem úplně odjinud!"

Za chvíli přišla jedna z nich za mnou do pokoje.
"To jste vy??" povídá a celkem dost překvapeně si mě prohlíží.
"To jsem já." odpovídám udiveně.
"Oni mi tady napsali, že vážíte XY kilo!"
"To vážim, no," potvrzuj trošku zahanbeně.
"Ale neni to na vás teda vidět!" čimž mě potěšila. Na druhou stranu, kde je kua nějaká profesionalita? VIm, že jsem tlustá, ale vždycky si řikám, že doktorům je to jedno, ty nad tim nepřemejšlej. No, tahle nad tim teda přemejšlela. Ale možná je to jen profesionální deformace. byla to totiž anestezioložka. A byla moc milá! Konečně někdo usměvavej, první člověk, co se na mě nesmál nějak soucitně a smutně a neměl pohřební tón.

Všechno mi vysvětlila, podepsala jsem jí nějaký papíry, vtipkovala... fakt víc takovejch lidí! Ty fakt dovedou z člověka setřást strach z operace. A abych nezapoměla, konečně ženská. Dostala jsem totiž akorát menstruaci. Neměla bych problém ani říct to nějakýmu doktorovi. Ale u přijmu jsem na to zapomněla a pak za mnou nějak nikdo nešel. POtřebovala jsem vědět, co mám jako dělat. jestli si smím vzít tampon, jak se to bude řešit na JIP (představa, že se budu msuet nechat obsloužit sestřičkou mě přímo drtila!!!).

"vy máte menstruaci? A že se vás na to nikdo neptal? Hm, to víte. Chlapi! ...No, to je pěkný. To já jim budu muset říct. Vte, ono jim to někdy vadí. Kvůli hygieně, kvůli krvácení..."
A že prej možná budou chtít tu operaci odložit. Ale snad ne... A že se mi někdo ozve.

Odložit??? Wtf? Na chviličku se mi trochu ulevilo. LAe pak jsem si řikala, že bych to radši měla za sebou.
Nicméně cca za dvě hodiny přišel nějakej mladej asi doktor s červenejma kšandama s Ce Guevarou.

"No pani Pšánská, co jste nám to udělala?"
"?"
"No, s tou vaší menstruací!"
Já vám? Snad vy mě! "Mě nenapadlo, že by to vadilo. Nikdo se mě na to neptal!"
Omlouval se, vysvětloval, proč to nejde, že ani pan über přednosta a drcsc co mě měl operovat do toho nechce jít a že mi teda dávaj další nejbližší možnej termín a že ten den půjdu hned první a kdesi cosi.
"A vemte si, že ve vašm věku je tahle diagnóza velmi neobvyklá. Nám sem s tim chodej sedmdesátiletý babičky a ty už maj tenhle problém vyřešenej. Tak prostě nikoho nenapadalo se vás zeptat."
Tak to je útěcha...

"Takže co? Takže mám jít domů?"
Takže jo. Propouštěcí papíry, znova zamluvit pokoj (ještě musim zavolat, jestli bych mohla mít tu postel u okna. Na tý druhý je to strašně stísněný, když se zatáhne závěs :(), vyřízení vrácení zálohy (proč to nejde jenom posunou?), kufírek a tradá.

Ani nejsem naštvaná. Spíš rozčarovaná. A přijde mi to fakt vtipný a na druhou stranu šlendriánský. Všem těm doktorům, se ktrejma jsem mluvila, jsem řikala, že nevim, kdy přesně mi začaly problémy, protože jsem akorát měla menstruaci. Ale nikdo z nich si nedokázal spočítat, že už je to tři týdny a že teda zřejmě přijde zas...

Ale hledám na tom pozitiva. Aspoň už se podruhý nebudu tak bát toho dne "před". Už vim, co mě čeká. A třeba na tom pokoji zas budu sama. Za celou dobu jsem totiž na oddělení neviděla jedinou pacientku. Jen šedivý pány. A dva už tam na mě pomrkávali. Třeba se skamarádim. Však dědulové budou rádi, že tam maj mladou slečnu.

Tak nashledanou za 14 dní.

Komentáře

nejmenuje se slovenskej sestřička náhodou Pepa?
Tyjo, Mady, držím palce! A s tou anestezioložkou - ona určitě něco chystala na x kilo a vyděsila se, že by Ti kvůli nějaké chybě dala víc, než sneseš, to určitě nebylo žádné ošklíbání. :o)
no ty vole, ceske zdravotnictvi :D
nevim, jak se jmenuje. možná zjisitm příště. ale je teda hodně svůj :D
jo a těch sestřičků je tam fakt hodně\" já potkala tři, z toho dva Slováky. a pak dvě ženský. Češku a pak jednu s ruským přizvukem.
tenhle byl taky svůj...a navíc napůl Maďar, tak jsme si zakonverzovali :D
hele a byl to pepa! motol urologie?
bála jsem se ho, ale umí snad nejlíp dávat injekce a brát krev. on a jedna sestřička z jipky.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz