Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
16. srpna 2010

Druhý pokus

Tak ve středu to jdu napodruhý zkusit do nemocnice. Dneska ráno jsem měla zacpanou jednu nosní dírku, ale teď už je to dobrý. Úplně jsem se vyděsila, že by mi to zase museli odsunout, to už by mě omyli...

Myslela jsem si, že jsem uplně v pohodě a už se nenervim, ale nervim. Už mnou zase projížděj takový ty záchvaty strachu, jak vás zamrazí na hrudníku a občas to proběhne až na záda, zadek a do špiček nohou.

Začlo to v neděli ráno, asi jak si člověk uvědomuje, že se to zase blíží. Teď bych nejradši furt jen seděla/ležela a nic nedělala, aby to co nejpomalejc utíkalo. Když si pomyslim, že už jsem to mohla mít za sebou a bejt doma... njn, co naplat.

Skorošvagrová mi na houbách vyprávěla, jak její skoromanžel před deseti lety při podobný operaci skoro umřel, protože dostal zápal plic, a byl i jakou dobu v komatu. No... nechtěla jsem to slyšet :). Snad jsem silná a zdravá žena a daj na mě pozor!

A taky vyprávěla, jak se z toho její známá dostala makrobiotickou stravou. Tomu teda moc nevěřim a nějaký diety teda držet moc nehodlám. Jak poznala, že jí pomohla makrobiotika? Třeba by se vyléčila i tak... Spíš nakoupim nějaký ultradrahý léky, co by měly údajně pomoct.

Achjo... zatim spíš doufám, že mi jednoho slunného dne po operaci řeknou, že se spletli a nebylo to tak horký. Můžete držet palce ;)

Komentáře

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz