Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
25. srpna 2010

Divoký prázdniny I.

Chtěla jsem deníček zaheslovat (zase). ALe... couž. Když všechno, tak všechno.


Tyhle prázdniny si báječně užívám. V půlce července, asi 10 dní před odjezdem na dovolenou mi končila menstruace. Skončila a pak... se vrátila. Aspoň jsem si to myslela. Jenže záhy jsem zjistila, že krev není gynekologická, ale v moči. Byl pátek.
No... ne že by mě záchod plný krve trochu nepolekal. Ale nic mě nebolelo, víkend na krku... V pondělí zajdu za praktickou, řekla jsem si.

Moje "tajemství" mě tížilo a tak jsem ho v sobotu vyjevila =M=, ovšem s tim, že nejsem pošuk, na žádnou pohotovost nepojedu, normálně si v pondělí dojdu k dotorce.

Samozřejmě jsem hned sedla k netu a hledala, co by to mohlo být. Ledvinový kameny, zánět ledvin... njn, ale to by mělo taky bole. V neděli nad tim tak medituju v posteli a zjišťuju dál, že krev bez bolesti ukazuje na rakovinu ledvin.
Kurva... kdyby mě to tak aspoň začalo bolet... to by se mi ulevilo... A jen jsem si to pomyslela, bolest začala. Nenápadně na močáku, pak se přes bok přesunula dozadu na ledvinu a nakonec už byla v celý levý půlce břicha. CHtěla jsem se posadit, chtěla jsem zavolato do koupelna na =M=, nic nešlo. To vám byla tak kurevská bolest, že jsem nechápala.

Pak se mi podařilo sesout se z postele a postavit se. Nalomená skoro do pravýho úlu jsem se doplazila do koupelny (kupodivu to byla nejmíň nepříjemná poloha) a oznámila =M=, že teda na tu pohotovost asi pojedem.

sotva jsem šla a ani vám nemůžu vyjevit, jak nasraná jsem byla, když jsme zvonili na urologickou pohotovost a jkou dobu čekali, než pro nás někdo přišel. Seděla jsm na židli jak na lomenej anděl, jen zoufale vzdychala a občas to proložila šťavnatejma nadávkama. Když končně přišla sestra, musel jí všechno říct =M=, protože jsem fakt souvislýho projevu nebyla schopná.

Člověk by tak nějak čekal, že se začnou věci hejbat. Ne. Načurejte semhle, vyplňte tohle. Ruka se mi třásla, že jsem skoro ani neudržela tužku, dojít na záchod a ještě se tam štelovat, abych se trefila do toho jejich trychtýřku byl fakt výkon.

No, nebudu to déle opisovat. Dr mě docela dlouho mučil ultrazvukem, pak jsem zase omdlívala v čekárně a když jsem začínala mít pocit, že už se fakt pobleju, šla jsem na záchod. Ten byl o něco vejš než sedátka v čekárně a taky měl otevřený okýnko. Pomalu se mi začínalo dělat líp. Pak už jsem radši šla, aby =M= neměl starost, že se mi něco stalo. No... už mi šel v ústrety :).

Pak mě to nakonec uplně přešlo a byla jsem uplně v pohodě. Trvalo to tři hodiny.

Dr vylez a řek mi, že mám na levý ledvině nějakou deseticentimetrovou krávu. Že budou další vyšetření, aby se zjistilo, co to vlastně je. Cysta, vrozená vada, nádor... uvidíme. Napsal mi algifenový kapky a tradá domů.

To be continued...

Komentáře

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz