Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
25. srpna 2010

První den doma

Trochu si poskočíme v čase, abych vám mohla sdělit svoje první dojmy z domova.

Báječný...
JAk byli psi šťastný, že mě viděj, to bylo neskuečný. Čakín mě teda hned zechcal bilý kalhoty, ale skoro deset minut furt štěkal takovým tim radostným štěkotem a furt mě musel oblizovat.

Merlin je zlatíčko. Ten uplně plakal radostí, že mě vidí. Když ležim, furt na mě musej mít hlavu, nebo aspoň packu, asi aby věděli, že tu jsem.

Když jsem byla v posteli, Merlin se mi přitisknul na nemocnej bok a příjemně mi ho ohříval, čakín se nasáčkoval na ruku a tisknul mi hlavu na rameno, což normálně nedělá, vždycky se uloží do nohou. A furt ke mně choděj a chtěj mě olizovat a vrtěj ocáskama.

No, vidíte, že jsem z toho hotová. Jak jsem je viděla, málem jsem se rozbrečela. Čakín je ještě malý hovado a chce, abych s nim ěhala, přetahovala se a házela mu hračky a štěká na mě, nechápe, že nemůžu. Merlin podle mě ví, že mi neni akorát. Jen u mě leží a hlídá mě.

O Martinovi ani nemluvim. Ten je nejzlatěší. Horzně se o mě stará a i když ho furt posílám pro tohle, pak pro tamto, pak potřebuju přisunou hrníček, dolejt čaj... Neřekne ani slovo. Pořád se mu omlouvám, že ho tak sekýruju, ale on je milionovej.

Nějak jsme se vyčerpali a šli si lehnout. Musim teda říct, že postel je nanic. MAtrace je moc měkká, každý pohnutí mě pak bolí, protože se to furt houpe, nemám se čeho chytit, o co se zapřit, když se chci otočit... takže se stěhuju do obýváku na gauč.

Když jsme si ale lehli, tak jsem s =M= přitulila a prostě jsem se rozbrečela. Byla jsem šťastná, že jsem doma, že jsme s ním, že mu konečně zase můžu být tak blízko. Slzim i teď, když to píšu, já hovado :).

Když jsem se probudila, cítila jsem takovou horkost. "NEchci plašit, ale asi mám teplotu..."
A taky že jo. 37,8. Kurva... Tak volám do nemocnice a řikám si, že dobře, že jsme mi ještě nevybalili kufřík. Na mým pokoji už je sice nějakej chlápek, ale zejtra ho budou operovat, pak bude na JIP, než se vrátí, já můžu bejt doma, kalkuluju. Vypočítavka :D.

Nakonecn SNAD nebude tak zle. Když to v noci poleze ke čtyřicítce, nebo ráno bude nad 38, okamžitě se mám vrátit. Pokud bude ráno nad 37, mám zavolat, daj mi jiný ATB. Můžu si vzít paralen.

PRášek jsem vzala, i když mi teda neni jasný, jak bych přes něj mohla mít čtyřicítky, to by muselo bejt už fakt peklo. Teď už nepůsobí a mně nepřipadá, že bych měla teplotu. Určitě ne vysokou. Měřit se budu za chvíli.

Taky mě čim dál víc bolelo břcho, asi z tý přemíry pohybu dneska. Tak jsem si nakapala algifen a dobrý. Ale věřili byste, e by mě bejvali z nemocnice poslali bez čehokoli proti bolesti? Musela jsem si to speciálně vyžádat.

K večeři jsem chtěla okru ze safaíru a oni maj z technických důvodů zavřeno. No neni život kurva? Tak jsem si dala pizzu. M2la jsem velký oči a objednala si celou. po půlce jsem to vzdala. Přecijen se ten žaludek smrsknul. Aspoň mám co zejtra k obědu.
Jo a další pozitivní nemocniční efekt . zřejmě jsem se naučila pít neslazenej čaj. Tam ho nesladili, cukr jsem měla na ledničce, ale to bylo daleko, navíc nebylo čim míchat a světe div se, nějak mi to nevadí už ani doma.

Maminka mi řekla, že si můžu poručit cokoli chci k jídlu, že mi to uvaří a v sobotu přiveze. A já... najednou nevim! Budu se nad tim muset pořádně zamyslet. A babička mi upeče vdolky a ořiveze je v sobotu s našima. Nemám já se báječně?

Jsem o 600g lehčí, než když jsem šla do nemocnice. NEvim, kolik váží ledvina, ale jsem v podezření, že jsem víceméně nezhubla vůbec nic, což je miteda podezřelý při těch blafech, co jsem tam skoro nejedla. Asi to vařej hodně výživný.

Tolik zrpávy z domova. Kocourek se právě vrátil s klukama z procházky, tak změřim teplotu a mrknem na film a do hajan.

Komentáře

ach jo, ach jo, ach jo... soucítím a držím palce. já měla hrozné strachy, když jsem přišla domů s dítětem z porodnice (nemocnice), že tam budu muset znova... pak chvíli klid a zase strach... a je pravda, že návrat z nemocnice byl nádherný, člověku to dost uspořádá hodnoty, co je fakt důležité. měj se co nejlíp, ať ti je dobře, doufám, že to dobře dopadne a nebudeš mít teplotu.
už jen 37,6.
já se nebojim návratu do nemocnice. já se bojim, že už mi nedaj ten nadstandard :D

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz