Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
9. prosince 2010

Návrat do matičky

Přestože kolegové nad Bratislavou reptali, mně se tam moc líbilo. Jim se ani nedivim. Pendlujou mezi B. A Prahou už čtyři měsíce. Ale sobě se teda divim! Mess v officu (jo, vládne tady tenhle pekelnej newspeak, i když neni divu – Češi, Slováci, Holanďan Maďaři, Rakušani, Indové, Poláci... Každou chívli se mluví jinak, ale hlavně anglicky), padající hovna hned druhý den, zmatek nad zmatek a nuda, jelikož jsem ještě neměla na čem pracovat. Město jsem si prakticky neužila. První večer mě pánská část kolektivu zatáhla do Irish Pubu, jedný z nejdražších restaurací v centru, jak mi bylo posléze vysvětleno, pak ubytování v Ibisu, kde jsem byla z celý party jediná, a pak ty hovna.
V jednom kuse jsem za sebou tahala kufr, se kterým jsem se nikam nevešla – do výtahu, do turniketů v administrativních budovách, do autobusu, no to mention že byl docela těžkej.
Stejně ale, a i pro mě dost nepochopitelně, odjíždím trochu se smutkem z toho, že příští týden častější ježdění na Slovensko končí. Rozloučíme se celofiremním vánočním večírkem a pápá. Pak zas až v lednu.
Pořád přemýšlím, co mě tak uhranulo a nechápu. Ale tak snad mi to vydrží. Drž mi palce, obci!

PS: „Však áno, všetko som si zoberal, čos mi pripravila. Jistě, že to všetko zpapkám. Muck, muck, miláčik.“
I tohle (kromě jiného) jsm si vyslechla ve vlaku a muck muck mě fakt dostalo...

Komentáře

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz