Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
27. listopadu 2004

krev nedám!

aneb nakonec sem byla hodná holka

osud tomu chtěl, že souhrou různých okolností sem se dostala do lékařský péče a do laboratoře hemolab, kde chtěli pár deci mojeho cenného červeného tělesného moku k prouzkoumání.

jehel se bojim jak čert kříže (asi tak jako každý bolesti) a moje zkušenost z prvního odběru krve ve mně strach jen umocňuje.

bylo to ve druhý třídě, když spolužačka žaneta onemocněla žloutenkou, a my pak všichni museli na odběry a očkování gama globulinem (nebo jak se to menovalo).

strach mě uplně ochromil, a když sem přišla na řadu, dělala sem nejdřív, že mě bolí hlava, a pak, když mi došlo, že mě to nespasí, nahrála sem hysterickej záchvat (hm..možná sem ho ani moc hrát nemusela) a rozhodla sem se, že se prostě odbírat nenechám. ale že sem (tehdy ještě) byla malá slečna a pani sestřičky byly velký a v přesile, tak mě zvládly odebrat i proti vůli. tři mě držely a čtvrtá odbírala.

ach jo..takový traumata se pak holt v životě nesou..

a tak, když sem dneska ráno hledala palackého ulici (asertivně sem se zeptala paní v pokročilým produktivním věku i pana policisty), řikala sem si, že už sem velká holka a nesmim se bát a dělat ostudu.

na řadu sem přišla záhy.

"posaďte se"

tak sem se posadila a ani nedutala

"tady se posaďte.."

aha..tak sem se přesunula z postele na židli

"vemte si gumu a zacvičte si"

vyzvala mě nerudná sestra, když sem si vyhrnula rukáv

vzpomněla sem si, jak byl =M= zklamanej, že necejtil, když ho vakcinovali proti chřipce. jak já mu závidim...já to teda cejtila až moc.

"stiskněte si to tlakem."

tisknu

"a zalepte si to až za 5 minut!"

uf..tak je to za mnou
a zvládla sem to. neplakala sem, nekřičela, byla sem šikovná. ale obrázek mi nedali :(

Komentáře

sousedka v lavici chodí tak dvakrát tejdně na krev. jednou byla u nějaký baby nerudný, která ji tu jehlu do ruky vrazila tak, že měla ještě tejden takovou obrovskou modřinu:)
ale bleble, taky nesnáším jehly
Uplne te, jane, chapu. Ja dnes dostala vcelku a trauma z toho mam jeste ted.
o obrázek sis měla asertivně říct, a když nedaj tak jim za to sprejem počmárat dveře
když já nejsem ta asertivní.. :(
Kdybys rekla, nejakej obrazek bych ti namaloval. :-)
jééé..tak já si příště řeknu :)
bych Ti taky něco namalovala, ale bohužel malovat neumím:o)) Taky nesnáším odběry!
Já navíc nenávidím i kontroly odběrů.

Například před dvěma lety nám kontrolovali stav odběru plynu. Odčítač zazvonil u našeho bytu v době, kdy jsem se sprchoval. Odčítač nic nedbal na to, že ho maminka požádala, aby se stavil, až zkontroluje celý dům, že se právě sprchuju, a odstrčil ji od dveří, přihasil si to do předsíně a bušil na dveře.

Matka držela psa, kterej štěkal jak pominutej a odčítač vykřikoval: "Chlapče, jménem zákona otevři. Když neotevřeš, zaplatíte vysokou pokutu za neumožnění...". Nezbylo mi, než vylézt z koupelny namydlený a se šampónem na hlavě.

Nedivte se pak, že mám z kontroly odběru trauma a radeji se snažím nebýt v tu dobu doma.
Mne v tomhle směru potěšili kdysi v nemocnici, kdy se průměr jehly nápadně podobal průměru lešenářské trubky...
A mně jehly nevadí :p Jehly jsou naprotsto v pohodě, dokonce vyšívání si do kůže není tak na nic
masochistka? :-o

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz