Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
6. prosince 2004

okamih

mikulášský


v neděli sme s =M= leželi a koukali na film. dýchal mi do vlasů a já mu hladila ruku, co mi hladila prsa, když tu najednou slyšim

"he he heee....huááá"

no..jak od silně retardovanýho jedince.

a pak nějakej rámus, jako když někdo mlátí do kovovejch popelnic.

do to je za debila? zvedám tázavě oči k =M= (ano, zvedám, bo sme leželi v posteli a já se sesunula o pár cm níž :)

"no...chodí mikuláš" pohodil =M= hlavou

"nojo vlastně.."

a koukali a hladili sme dál


už sme holt z tý euforie asi vyrostli. i když sem teda v první chvíli chtěla vyskočit a kouknou z okna, jestli neuvidim aspoň ten čertí chvost, ale..ono to hlazení je přece jenom větší požitek :)

Komentáře

ja kdyz nejakej priblblej mikulas nebo cert zacal hazet peterdy do pruchodu, po te, co jsem posadil sykorku v opatove na bus smer brno, tak sjem tak nejak automaticky sahl po zbrani, ale nevytahl jsem ji, bo jsem si to uvedomil, ale ruku jsem na ni jeste chvili nechal
a měl si z jejího hlazení požitek? :)
Já z toho nevyrostu nikdy...ještě teď když vidím fakt dobrý masky čertů, málem si ukáknu do kalhot...:o))
Ale to hlazení musí být taky příjemný:o))..

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz