Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
25. prosince 2004

den poté

aneb i will survive

ačkoli to tak včera možná uplně nevypadalo, i letošní vánoční běsnění sem přežila ve zdraví.

pravda...předstírání radosti a nadšení mě letos vyčerpalo mnohem víc než jiné roky, ale co bych pro zachování klidu a míru při štědrovečerním posezení neudělala.

abys rozuměla moje milá obci, já totiž neumim projevovat radost. neumim to, když jí nemám, ale neumim to ani když jí mám. už něklik let je to proto místem tření mezi mnou a maminkou. vyčítá mi, že

"ty neumíš vůbec projevit radost!"

nojono..neumim. projevuju si jí asi nějak vnitřně.
a taky sem kvůli tomu ve stresu a nerada proto dostávám dárky.
protože se bojim, že neprojevim radost a dotknu se tim darujícího.

achjo

nuže...včera po naježení, kdy mě zamrzelo, že se nikdo netrefil do něčho, co bych opravdu chtěla, sem si řikala, že radši pudu spát.
já přece nechci drahý dary, radost by mi udělala blbá propka s mickeymousem, nebo noty na dvořákovy slovanský tance (o tom už mluvim druhym rokem) a kdyby se rodina složila a koupila mi kytaru, jinej dárek už bych k tomu taky nepotřebovala.

ale možná je to tim, že spolu málo mluvíme a oni potom nevědi, po čem moje dušička vlastně touží. nojono

ale aspoň, že měli radost z toho, co sem jim dala já.
táta si dokonce knížku od fouska mnou darovanou čte i teď při kafi, což je největším vyznamenáním.

trocha hořkosti ze včera už mě tim pádem přešla.

po desátý ečerní sem se pak vydala k filozofovi. divil se, že převracim tradici, podle který se vždycky stavuje on u mě, protože je to cestou do kostela, ale když sem mu nemohla ani odpovědět, záhy pochopil a filozoficky mě rozebral, takže na půlnočním setkání před kostelem už sem byla radostná a veselá, a ačkoli se nás tam každoročně schází míň a míň, i letos to stálo za to.

na cestu domů už nám hráli koledy na trubky. ve vchodě sme se s filozofem rozloučili a já sem se mu nemohla nevrhnout do náruče

"možná už se vidíme naposledy"

"no počkej..to neblbni :), dyť já se vrátim"

filozof totiž v neděli odjíždí na moravu za terezkou a po silvestru už bude sloužit jinejm lidem na rok možná dýl. bojim se, že už u toho zůstane a domů se jen tak nevrátí.

a tak ten vánoční den měl takovej hořkosladkej konec, ale snad to nakonec nebylo tak strašný.

přesto přeze všechno trvám na tom, že je dobře, že vánoce sou jen jednou v roce.

Komentáře

Asi tak vicekrat do roka bych je taky nesnesl :)
Dobrá, dobrá, když neumíš projevovat radost, tak já provazy, roubík a bič dám někomu jinýmu. ;-)

A za filosofem přeci můžeš zajet, když se ti bude stejskat. :-)
no..to asi nemůžu.

a jen to dej mně. ale použijem to na tobě. já pak tu radost projevim při tom :)
neboj janee, bude lip!!! Don´t worry, be happy!

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz