Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
3. ledna 2005

gestapo

aneb zase hádka


naštěstí se dneska nehádám já. v nemilost upladl bratr.

sice se průběh hádky zvrhnul a to, jak bratr na maminku řve, se mi vůbec nelíbí, ale zase myslim, že má brácha pravdu, co se principu a zásad apod. týká.

vážně si totiž nemyslim, že pro osmnáctiletýho kluka je příchod domu v deset hodin nějak zásadně pozdní.
myslim si, že je to akorát.

maminka si to nemyslí a aby ho poučila a vychovala (neni na to už trochu pozdě?) zakázala mu vycházky na celej tejden. teď se kvůli tomu dohadujou a řvou tak, že já se nemůžu soustředit na pitomej text o holandským předsednictví v angličtině.

co se týká pozdějších příchodů domu, s tim sem s našima válčila skoro celoživotně. ani nevim, kdy se smířili s tim, že si prostě vážně přijdu, kdy budu chtít (zase sem teda natolik rozumná, že je to většinou do půlnoci a o pozdějších příchodech vyjednávám, nebo preventivně oznámim, že nepřídu vůbec).

ještě v sedmnácti sem o letních prázdninách mohla ven maximálně do desíti a to s tim, že od devíti do desíti sem musela bejt na lavičce před domem, aby na mě bylo vidět.

no neni to ponižující?

když sem chtěla na diskotéku: neexistovalo.

možná i proto dneska k akcím takovýho davovýho typu netíhnu. tehdy, když sem na to měla ten věk, sem si to neprožila a dneska už nemám pocit, že je akorátní to dohánět.

nevim, jak já se budu chovat, až budu mít vlastní děti. ale z vlastní zkušenosti...lepší je, jim nebránit a zaujmout vstřícný postoj s tim, že má rodič aspoň přehled o tom, kde se dítko toulá, než bránit a nutit tak dítko ke lži.

naši si asi dodneška myslí, že sem opravdu spala ob den a ob víkend u míši, u lucky, u katky...

tenhle maskovací zvyk sem si přenesla až do dvacátého roku. nejdřív sem měla pocit, že to rodičům nesmim říct, jinak mi to zatrhnou, pak sem měla pocit, že by je pravda příliš šokovala.

i skutečnost, že mému příteli je 40+ sem jim oznamovala formou sociologického cvičení, takže si asi dodneška myslí, že sem vtipkovala.

no nevadí..

ale na závěr se vrátim na začátek:

je vážně tak nenormální, když kluk v osmnácti letech příde domů v deset večer?

bratr to komentoval slovy:
"připadám si pak jako idiot, když za mnou příde patnáctiletá holka, že může bejt do půlnoci venku, přičemž já musim bejt doma do deseti"

já myslim, že s timhle má pravdu. měli by si s rodičema stanovit rozumnou hranici, protože zakazování a omezování bude obzvlášť v pípadě vaška kontraproduktivní.

jo. a k nadpisu...bratr taky řek, že rodiče sou jak gestapo. no...skoro jo :(

Komentáře

A co seznámit rodiče navzájem, aby se dohodli? :-)
počkej...čí? :-o
jsem měl ty problémy, ale je fakt, že po patnácti letech to nebylo do desíti a po osmnácti už jsem jenom oznamoval, kam jdu a že nevím, kdy se vrátím. Ono totiž když jsem řekl, že se vrátím v určitou dobu, tak jsem většinou přišel pozdě:). Ale možná to je dáno tím, že jsem z malé vesničky, kde se nemůže skoro nic stát.
No a co se týče mých dětí? No, pokud budu informovaný o místě a čase, kde se nachází, budu v klidu:).
Myslel jsem to tak, že když seznámíš svoje rodiče s rodičemi toho děvčete, tak by se mohli jako rozumný dospělý lidi synchronizovat v tom, kdy mají jejich děti být doma (případně u koho doma ;-)).
A co takhle jít s dětmi třeba zařádit na diskotéku? Takhle víme, kde je a ještě si taky užijeme:o))..to asi neprojde, co?
si rodiče nevšimnou, že jsou jejich malé děti už velké, je to vždycky průšvih.
to =M=: to už brácha zkoušel..nebyli to sice rodiče děvčete, ale rodiče kamaráda, nicméně...z rodičů sou teď sice přátelé, co se aspoň 1x za měsíc navštěvujou, ale s vycházkama se nic nezměnilo.
to tazinka:
neprojde :)). ale bylo by to hezký
to sharkan:
bezvýhradný souhlas
Musej si to s těma benevolentnějšíma rodičema předem domluvit, než je seznáměj s těma rigidnějšíma. ;-)
hele...nechceš ty to k nám přijít vysvětlit sám?
zrovna si tuhle maminka stěžovala, že zatimco já už dostávám dárky od tvý maminky, tak oni s tebou ještě ani pořádně nemluvili :)
Jasper to neni malou vesnickou to je rodicema. Je mi 18 a delam si absolutne co chci. No ono to asi bude tim ze toho zase tolik nedelam ale i tak mam volnost cca od 16ti let :)
jenže ty seš speciální případ vymykající se absolutně všemu!
ale i to okolí v tom hraje roli:). Kdybychom bydleli ve městě, tak mi naši nenechají takovou volnost, jako na té vesnici.
Ale samozřejmě rodiče do toho nejvíc kecaj a budou kecat a my nebudeme jiní:).
no... tak v tech 17-18 jsem to taky nemel jednoduchy: nasi totiz videli, ze kdyz se o pulnoci vracim, je lepsi, aby delali, ze tvrde spi - vetsinou jsem nevypadal moc dobre. pak jsme si to nejak vyjasnili: kdyz jsem byl uplne pod obraz, radsi jsem prisel ve tri, abych jednak aspon trochu vystrizlivel a taky aby opravdu spali a nemuseli to predstirat. pote uz to byla vicemene pohoda - ale nic to nemeni na tom, ze ani ted se nechlubim tim, ze v listopadu jsem neprisel asi dvacet dnu po sobe domu jinak nez po jedenacte, z toho v 95% pripadu po pulnoci... ale ja mam super rodice :))
puč mi je...

já nevim, čim to je, že sou naši takový. když sem jim vždycky předhazovala, že ostatní můžou, tak mi řekli, že
1) "mě nezajímá, co ostatní. ty prostě budeš doma do osmi"
2) "to je věc jejich rodičů, že oně nemaj zájem a nechaj je potulovat se někde venku. já o tebe zájem mám a proto bude dělat, co ti řeknu a přídeš domu v osm"
takže asi tak
To je totiž špatnej argument. :-) Musíš je přesvědčit, že se o tebe nemusejí bát. Například jim ukázat, kam chodíte, představit kamarády, nechat doma někde telefonní čísla na kamarády, seznámit rodiče kamarádů... Je to těžká diplomacie.

U nás to matka prostě vzdala, když viděla na starších sourozencích, že to nepůjde.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz