Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
7. ledna 2005

v azylu

aneb 2 hodiny klidu a míru




dneska sem se celej den snažila, aby bylo doma všechno ó ká, až se maminka vrátí z práce domů. stejně se mi to nepovedlo (
i když sem umyla, utřela nádobí, utřela prach, vytřela všude, kočkám doplnila jídlo, vyžehlila, odstrojila strom...

po pátý přišla maminka z práce a sjela mě za to, že sem jí naschvál nevyžehlila nějakou halenku.

pravda. visela na skříni v obýváku, ale já jí OPRAVDU neviděla (

(navíc mi teď nefungujou dvojtečky, tak si je domejšlejte)

řekla mi, že sem jí vidět musela a že jedinej důvod, proč sem jí nevyžehlila, je, že sem jí nechtěla vyžehlit.

ach jo

naštěstí souběžně s timhle obviněním zazvonila sousedka, co už vlastně neni sousedka, protože od tý doby, co má štěňátka (sousedčin pes, ne sousedka), tak bydlí v zapadlé vísce s přítelem, ale zrovna dneska na večer přijela.
oznámila sem doma, že se k ní odeberu na čaj a šla sem


šla sem do azylu a bylo mi tam prima. po chvíli přišla sousedčina maminka, správná a moderní to žena, která má do přechodu jště aspoň 10 let, a pravila

"holky, dáme si víno, hani, nandej cukroví"

a tak sme si daly nějaký růžový víno, sousedka — hanka nandala cukroví a já sem od každýho druhu ochutnala navzdory svýmu rozhodnutí, že už se sladkým končim.

postěžovaly sme si nad životem — sousedčina maminka je rozvedená s tim největšim debilem na světě, teď má přítele járu, ale stejně...holky neni to vono
hanka bydlí s oním přítelem, ale necítí se být připravena na partnerský život
a já....těžko povědět. stěžovala sem si hlavně na domácí peklo a děkovala za azyl

"dneska večer už snad nic nehrozí, zejra dopoledne to nějak překlepu a odjíždim pendolínem stůj co stůj"

když sem se vrátila domu, řekla sem ahoj, ale nepromluvila na mě ani noha. navíc se na mě asi naštvala ív.

ráno mi napsala sms, že v lucerně prodávaj ještě posledních 200 lístků na koncert anety, billa, čechomoru a tak, tak jestli sem v pze, tak ať je koupim

tak sem jí teď večer napsala, že sem celej den doma a navíc už mám na neděli jinej program, tak že teda někdy příště a ona mi napsala — snad už radši ani ne (

co sem udělala
fajn. nesdílela sem ve čtvrtek její zklamání z toho, že je koncert vyprodanej, a řekla sem popravdě, že se mi tam ani moc nechtělo. ale co..achjo...všechno je zase na pytel. přes den se mi odúterní blbá nálada docela zlepšila, ale teď je to zas, kde to bylo (

je to blbým počasim nebo souhrou špatnejch okolností nebo si všechno moc beru nebo...nebo nevim. hlavně ať už mě to přejde a ať už na mě nejsou všichni naštvaný (

Komentáře

Můžu něco poznamenat?
Tvoje maminka je nýmlich to samý, jako moje před 15-20 lety. Já z ní byla věčně vynervovaná,bála jsem se i pohnout, páč jsem dělala všechno a stejně špatně.
Pak jsem se odstěhovala, přestala se jí bát a teď je úplně dočista a načisto skvělá :-)
Takhle to funguje u nás taky - můj pohled z druhé strany: Když byly děcka doma tak s nimi nešlo vydržet. Ať jsem dělal cokoli, na všechno měly natažené nosy, tím pádem jsem byl taky protivný, naprosto základní věci dělaly úplně jinak než jsem si představoval, prostě peklíčko. No, vyrostly, jsou z domu a najednou si docela rozumíme :)
Vydrž ještě pár let, třeba to nebude tak zlý.
jo alloro...každej mi radí, ať se odstěhuju. ale to proboha neni jen tak...asi o tom blognu.
u nás to bylo nemlich to samý jako u allory. jsem odstěhovaná 300 km, úžasný vztah, úžasné účty za telefon, vidíme se čtvrtletně a jsme strašný kamarádky.
vydrž, u nás se to začalo lámat tak po bakalářkách (zřejmě malý rodičovský důkaz toho, že jsem relativně schopna něco dokončit)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz