Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
7. ledna 2005

proč se nemůžu odstěhovat

zápisek měl být krátký a zabývat se holými fakty, nakonec je v tom trocha melancholie, smutku a zamyšlení, ale co...vy to číst nemusíte a já sem aspoň trochu napsala, co sem potřebovala



poslední dobou sou moje střety s mámou natolik vyčerpávající a stresující, že o odstěhování přemýšlim vážněji než kdykoli jindy.
možná si spoustu věcí neumim představit proto, že sem líná a pohodlná, ale prostě tohle řešeí mi přijde jako naprosto nemožný.

hlavní problém sou peníze.
musela bych si najít práci, kde bych vydělávala minimálně 8 000 za měsíc a to v případě, že by mi stačilo žít v podnájmu s dalšíma aspoň dvěma cizíma lidma.

nejdřív ty lidi (kurňa, proč mi furt nejdou dělat dvojtečky ani otazníky), takže dvojtečka

neseznamuju se s lidma dvakrát snadno a tak si nedokážu představit, že bych s někým takhle cizím žila. když přídu domu, chci mít klid, nechci nic řešit, chci bejt sama.
ale tohle by se snad ještě nějak řešit dalo. furt lepší sdílet byt s lidma, jejichž výlevy mi můžou bejt ukradený, než sdílet ho s maminkou, která mi holt ukradená bejt nemůže a která mě do svejch nálad neustále vtahuje.

ale peníze dvojtečka
to vidim jako skutečněj a neřešitelnej problém. nevim, jak mám vyřešit měsíční přivýdělek, ke kterýmu bych musela pracovat na plnej úvazek a školu. jo...jistě je spousta lidí, ketrý to nějak udělali. ale já prostě nejsem ten člověk. možná je to i moje slabost, možná si nechci odpírat určitý svoje pohodlí, možná sem fakt líná jít pracovat. ale nedokážu si představit, že budu makat od rána od osmi do šesti do večera a mezitim někde krást chvilky na školu. tohle je pro mě natolik neřešitelný, že fakt nevim, jak by si všichni ty radílkové (a nemyslim to ve zlým) představovali, že to mám dělat.

a konečně dvojtečka
přeze všechno, co mě doma až doteď štvalo, sem si řikala, že to neni tak hrozný. že koneckonců přídu domu, mám klid, mám pohodlí ve smyslu dvojtečka
internet, jídlo, který si nemusim chodit nakupovat, vypráno, že i když to na první pohled nevidim, tak se o mě rodiče pořád staraj a dávaj mi nějaký zázemí, díky kterýmu se můžu věnovat škole, i když bůh i jiní vědi, že tomu moc nedám, ale přecejenom...díky tomu "servisu", kterej doma mám, si můžu odbejvat ty svoje studentský léta.

já tohle všechno vim, a snažim se to rodičům odplácet tim, že jim pomůžu s čimkoli, o co si řeknou. že je máma pokaždý nespokojená, ať udělám cokoli, to je věc druhá.

až tenhle tejden sem nad odstěhováním začala přemejšlet vážnějc. konkrétně včera.

řešili sme s =M= (aha...už vim, proč mi nejdou dvojtečky, otazníky a spol...nefunguje mi shift. ani jeden. ale proč otazník)
pár věcí okolo našeho vztahu. prakticky nic vážnýho, nic, co by mě mělo nějak dojmout, naštvat, co by se mě mělo dotknout...prostě normální záležitosti, ke kterejm se prostě časem dojde.
jenže já sem se najednou sesypala jak domeček z karet. začaly mi téct slzy a pomalu se mi vracely pocity a nálady, který začaly před čtyřma lety a který sem myslela, že mě před půl rokem už nadobro opustily.

a vlastně uplně bezdůvodně sem začala uvažovat o věcech, který by mě napadat vůbec neměly a chtěla sem bejt najednou sama a pryč od všeho, chtěla sem, aby mi dali všichni pokoj.
drželo mě to až do noci a když mě kolem jedenáctý z týhle vnitřní samoty vytrhla máma tim, že mi zase něco vytýkala, došlo mi, že primární příčina toho, jak se cítím, není rozhovor s =M=, ale to, že poslední dobou žiju doma v permanentním napětí.

došlo mi, že to asi přestávám psychicky zvládat, že mě posledních 14 dní rozhodí každá pitomost a že včera se to prostě vinou pár asociovanejch vzpomínek vydralo napovrch.

při tom rozebírání sebe sama sem naštěstí usla, takže sem se nestila vyděsit, že se zase řítim někam, kam už sem se nikdy vracet nechtěla, a naštěstí ráno moudřejší večera a dneska už je mi zase o něco líp.

ale tohle mě nakonec donutilo přemejšlet o odstěhování v reálnějších obrysech, protože ten sem tam víkend nebo těch pár dní, co občas strávim s =M= u něj, mě vždycky tak vzpruží, že pak zase můžu doma dejchat.

jenže pořád tu zůstává ten peněžní problém.

zatim to vidim reálně tak, že do léta to překlepu a pak buď v srpnu odjedu na půl roku do polska, pokud se odhodlám zažádat o stýpko, nebo do toho prostě praštim.

příští rok toho ve škole moc mít nebudu, protože vzhledem k tomu, že si prodlužuju (kvůli vlastní blbosti), mám už v podstatě všechno odstudováno, a tak ta práce a škola pudou skloubit rozumějc, než by se to dalo letos. a taky už mi bude dvaadvacet a... už bude na čase.

tož tak



a PS dvojtečka
nečekám teď od obce žádnou analýzu a snad ani doporučení a hlavně žádný komentáře o tom, že odstěhování všechno opravdu vyřeší. vim to moc dobře sama a snad aspoň trochu z tohohle zápisku vyplynulo, proč si myslim, že to momentálně jednoduše nejde.

howgh

Komentáře

Jééééžiš :-)
Já ti nechtěla tlouct do lebky, ať se odstěhuješ :)
Jen tě uklidnit tím, že až to jednou nastane, získáte od sebe s máti odstup, ona se naučí víc si tě vážit, obě projdete změnou a bude :)
to máš fuk. mně se to napsat chtělo.
já k tomu dozrávala delší dobu, aspoš si mi dala ten konečnej podnět ;)
Těžká situace :o(
...já už jsem ti na tohle téma něco psal. a to mám rodiče - ideální zlatíčka :)
je slalom mezi možným a chtěným. Ať se rozhodneš jakkoliv, bude to Tvoje rozhodnutí a bude správné, protože ho tak budeš Ty cítit. Přeji sílu.
Ja resila neco podobneho pred rokem a pul... Jen s tim rozdilem, ze penize jsem vydelavala, ale nebyla jsem si jista v jinych vecech a mela jsem to zkomplikovany jednim bytem porizenym s expritelem. Nakonec (snad) vse stastne dopadlo.
Drzim paratky! S mamama je to obcas tezky, predstavuji si spoustu veci jinak a dle nich lepe. A presne tak jak psala All, za nejakou tu dobu si k sobe najdete uplne jinaci vztah. A podle nejen me zkusenosti te bude domu lakat na cokoliv, jen aby jsi se tam ukazala. Tak hodne sily! Vydrzat pionier :-)))
Ahojky, nechces bydlet u nas ? :DD Zrovna tenhle tyden se u nas resilo bydleni. Sestra se konecne rozhoupala a uz je prestehovana a od stredy s nama nebude bydlet. Ja jak vis se taky chystam za par mesicu odjet a maminka to zatim nese statecne ale verim ze ji tu bude smutno jen s bratrem :) Jinak uplne mimo tema jak tady nekdo napsal ze je to s maminkama tezke tak pritelkyne ma zvlastni maminky jejiho bejvalyho pritele nemeli mo radi protoze u nich hodne jedl a porad lezl k nim domu a me nemaj radi protoze k nim me to moc netahne a u nich mi jidlo nechutna :DD BTW : kazdy vi ze ty se ucit nedokazes (vyhled z okna je vzy hezci nez pohled na uceni ze ?) Tak se tu mejte krasne a nejak to zvladni ... dobrou noc :)
Chtel jsem napsat maminku ne maminky omluvte to je moc pozde a ja mam hodne ztlumeny monitor ze neni videt na klavesnici holt si minule stezoval otec ze ho muj monitor budi ze spani :D
to sykorka:
jj...já věřim, že se to zlepší, až budu pryč. od tý doby, co se starší brácha odstěhoval s mamčou taky vycházej íp. ačkoli...brácha domu může úřijet maximálně na dva dny, jakmile je to víc, už se vytvářej třecí plochy.
nj...už abych se aky postavila na vlastní nohy.
to brue:
k vám bych se teda nastěhovat nechtěla. díky bohu, že ty už se odstěhuješ a přestaneš využívat tvojí chudinku maminku! doufám, že tě nestihla rozmazlit natolik, že evu za chvíli znechutíš. aby tě totiž pak nechtěla vrátit zpátky :)
Ja mamu nevyuzivam kdyz mi slouzit chce tak at slouzi :D btw slouzila by i tobe :D
že se nestydíš!
měl bys ses nastěhovat naopak ty k nám - na převýchovu!
Ono to u efci v tom slouzeni nebude o moc lepsi nez u vas :D
ony boží mlýny melou pomalu ale jistě ;)
ahojki, jak si v textu psala že ti nefunguje shift atd... nemůžeš psát dvojtečky, velké písmena atd... . plosím me to ted taky udelalo a nevím co mám dělat. jak ses toho zbavila otazník, plosím porad...
restart.
a když to nepomůže, tak nová klávesnice. nenalila sis tam něco?
nn nenalila, ...restart nepomoh... bo uz me to blbne treti den. Asik bude muset ta nowa klavesnice...
... jinak thx.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz